Incest sex nahá děvčata

February 6 Feb

Incest sex nahá děvčata

incest sex nahá děvčata

Jelikož jsem skutečně shlédl jeden pornografický film, stal jsem se ve svém okolí předmětem závisti: A jako jediný člověk disponující příslušnou konexí jsem se octl pod tlakem, abych pro ně připravil show. Nakonec jsem souhlasil, jenže jsem zjistil, že zásobovač mého strýce byl zatčen a že strýc sám velice váhá právem, jak se ukázalo , zda má dát svou cennou kopii Candy Barrové z ruky. Tu velkou událost jsme naplánovali jako party v domě dalšího kolegy z koleje, Jasona Epsteina, tehdy nadějného mladého vydavatele, který se později úspěšně vložil do kampaně za nalezení amerického vydavatele Lolity; a mezi mnoha spisovali a kritiky, kteří se náhle objevili, byla i Susan Sontagová, která později sama publikovala slavný, velebný esej na obranu pornografie.

Když jsem dorazil přímo z Brooklynu s Candy Barrovou v pouzdře a se strýcovým projektorem a plátnem pod paží, vládlo tu intenzivní vzrušení, jež se vybíjelo v mnoha vtipech. Ale ten největší a nejlepší žert měl teprve přijít. Pokoj pronikl omračující zápach čoudícího celuloidu, a když jsem pomyslel, jak stanu před strýcem, šly na mne mrákoty znovu. Všichni ostatní byli buď hluboce zklamaní nebo se svíjeli křečovitým smíchem nad fiaskem, v němž bylo skryto jakési poselství.

Nedlouho potom jsem se připojil k jiné byť částečně ze stejných lidí složené skupině vážených spisovatelů a kritiků, kteří cestovali do Princetownu v Massachusetts, aby svědčili ve prospěch místního knihkupce. Ten měl na skladě román Huberta Selbyho Jr.

Proto byl postaven před soud pro porušení místního zákona proti šíření obscénních materiálů. Ale od té doby, kdy Nejvyšší soud vyňal z této regulace díla, jež jako celek mají literární hodnotu, sestávala v takových případech obhajoba prostě ze shromáždění expertních svědků, který tento nezbytný certifikát udělili.

Selbyho pochmurná novela se mi nelíbila a neměl jsem ji rád, ale byla to bezpochyby seriózní práce od talentovaného spisovatele.

Proto jsem na svědecké lavici neměl žádný problém s dosvědčením její literární úrovně. Ale pak mne místní magistrátní soudce — který se během obhajoby zle mračil na všechny ty vetřelce z New Yorku a zvlášť kysele na mé svědectví — podrobil křížovému výslechu. Nezakazuji svým dcerám, aby je četly, a nepátrám po tom, které čtou. Přísně vzato jsem mluvil pravdu, ale nebyla to celá pravda a nic než pravda, protože několik titulů tvrdé pornografie jsem úmyslně uchovával mimo dosah dětí — na nejvyšším regále vysoké knihovny.

Stejně jako obvinění Heinricha Blüchera, že zbavuji sex veškerého vzrušení, jsem si soudcovu sarkastickou poznámku zapamatoval. Kdykoli jsem tu historku vyprávěl, vyškleboval jsem se mu s menckenovským gustem, a moji posluchači také.

I když všechny ty pornografické knihy na mé nejhořejší polici patřily do kategorie obvykle označované jako erotica, byla to tvrdá pornografie v tom smyslu, že prostě explicitně popisovaly sexuální aktivitu. Nakolik používaly skutečně románových prvků jako je zápletka a pečlivě vykreslené postavy, vypichovaly a zvyšovaly efekt těch sprosťáckých pasáží. Ale na té nejvyšší polici bylo i pár knih, které nebyly pornografické ani v nejmenším: Nabokov poslal rukopis do Paříže jen s váháním a teprve poté, kdy ho několik odmítnutí přesvědčilo, že pro něj nikde v Americe nesežene nakladatele5.

Jedno z těch odmítnutí přišlo od nakladatelství Doubleday, kde svedl za jeho přijetí prudkou bitvu Jason Epstein, jehož nadřízení se obávali soudního postihu.

Angličtina nebyla pro Nabokova zcela cizí jazyk — naučil se ji jako dítě v carském Rusku od svých guvernantek a preceptorů — ale přesto mu nebyla tak vlastní jako jeho milovaná, rodná ruština.

Než se ve čtyřiceti pustil do románu v angličtině, napsal už mnoho svazků prózy i poezie v ruštině většina z nich vyšla v Evropě poté, co ho bolševická revoluce vyhnala do exilu. A i když nebyl prvním spisovatelem, který dokázal přeskočit do angličtiny z radikálně odlišného rodného jazyka, překonal i svého nejbližšího rivala, Josepha Conrada, v podivuhodně mistrovském ovládnutí nového jazyka.

Ale jak chápu dnes, když čtu Nabokova znovu v novém vydání Americké knihovny, bylo u tohoto lingvistického génia cosi méně obdivuhodného, co rovněž sdílel s Joycem: Uvědomuji si, že je to velmi tvrdé obvinění, ale jak jinak lze čestně popsat přístup stylu tak zamilovaného do sebe sama, že až ztrácí ze zřetele, co chtěl sdělit, a tak esteticky narcistního, že bytostně odmítá jakékoli ústupky čtenáři, a to do té míry, že redaktor často musí v poznámkách dešifrovat pyrotechnickou slovní hru, v níž si autor hoví?

Tento postoj není nějakou specialitou Nabokova a Joyce, ale sdílejí ho prakticky všichni romanopisci a básníci spojení s modernistickým hnutím. A právě Lolita je mezi Nabokovovými romány výjimkou. Čte se poměrně snadno a lingvistická pyrotechnika se tu sice předvádí, ale je podrobena neobvykle striktní kontrole.

Často v dobrém kdy je ochranou před diktátem politiky , někdy ve zlém kde vede k mandarinství a hermeticismu představuje toto estétské krédo prohlášení o nezávislosti umělce na každém jiném závazku než jsou závazky uložené mu zákonitostmi jeho umění.

Toto krédo nemělo fanatičtějšího vyznavače než je Vladimir Nabokov. Jako spisovatel se staral jen o dvě věci. Tou jednou bylo zachycení přesného pocitu a barvy a odstínu a struktury vnímání nebo citu nebo vzpomínky, a tím druhým bylo žonglování s jazykem pro čisté potěšení z uplatnění mimořádné moci, kterou nad ním měl. Téma románu bylo pro něho jen málo důležité: On sám to formuluje takto:. Příběh pro mne existuje jen potud, nakolik mi dovoluje, co bych prostě nazval estetickou blažeností, tedy pocit, že jsem nějak, někde, spojen s jinými stavy bytí, kde je umění zvědavost, něžnost, laskavost, extáze normou… Všechno ostatní je buď pouhý odpad nebo to, co někteří nazývají Literaturou Idejí….

Kdykoli mohl, snažil se Nabokov vyvést z omylu toho, kdo by snad, veden tématem jeho knihy, ji chtěl interpretovat byť se sympatií jako něco, co patří do těchto strašných kategorií. Dobrým příkladem je tu úvod, který napsal k pozdější reedici Bend Sinister, jednoho ze svých prvních románů psaných anglicky.

Bend Sinister je lokalizován do fiktivní země, která upadla do totalitního područí: Ale Nabokov každý takový odkaz odmítal. Nikdy mne nezajímalo to, čemu se říká literatura jako společenský komentář… Nejsem didaktik a nepíšu alegorie. Jeho hlavním tématem je láska otce k synovi, a nejpodstatnější jsou tu opakované obrazy, jako je kaluž, která se objevuje na samém začátku a pak stále na různých místech jako inkoustová kaňka, inkoustová skvrna, rozlité mléko a řada dalších podobně zajímavých mutací.

V morálce je to jako v politice. Lolita pojednává o pedofilovi Humbert Humbert , který svede svou dvanáctiletou nevlastní dceru Lolitu a násilím v tom pokračuje, dokud mu neuteče. Nabokov má nepochybně pravdu, když popírá, že by Lolita byla pornografické dílo. Nabokov tedy uznává, že problém není v jeho zpracování tématu, ale v tématu samém. Ale právě tady náhle selhává snobský sarkasmus, na němž Nabokov vždy předváděl svou nesmírnou inteligenci a který zastínil jeho normální vášeň pro přesnost, protože ta druhá dvě témata zdaleka nespadají do téže kategorie zakázaného jako představa dospělých, kteří przní děti.

Rozhodně nevyvolávají tutéž hrůzu, pokud ji vůbec někdy v určitých společenských kruzích vyvolávaly. Tuto frázi jsem si vypůjčil z debat o jaderné válce, jež probíhaly v téže době, kdy vyšlo americké vydání Lolity.

Stratégové jako Herman Kahn, kteří spekulovali o riziku nukleární války, byli obviňováni, že prolamují tabu vůči ní a tím ji činí pravděpodobnější. Lze vznést analogické obvinění proti Nabokovovu románu o pedofilovi? Kahn a jeho kolegové se hájili tím, že naopak činí nukleární válku méně pravděpodobnou, když nás učí, jak ji odstrašit. Nabokov žádnou takovou obranu nemá. Podle jeho vlastního prohlášení se nás nesnaží ničemu učit o pedofilii — ať už tak nebo tak.

A i když neváhal označit pedofilii za perverzi, způsob, jak o ní mluví, není zaměřen tak, aby prohloubil naši hrůzu z ní. A tady je paradox. Protože, jak už řekl D. Ale u Nabokova ne. Právě brilance jeho jazyka, právě ostrost jeho vtipu, právě umělecká forma jeho pojednání napomáhá tímto tabu otřást a zbavit pedofilii její hrůzostrašné aury. Co hůř, blíží se tomu, aby ho omlouval. Ve své kritice prvního amerického vydání Lolity z r. Méně a méně vnímáme situaci a stále více se soustřeďujeme na lidi.

Humbert bez okolků připustí, že je zrůda, a nepochybně zrůda je, ale my jsme stále méně ochotni to připustit. Je důležité si uvědomit, že Trilling to neřekl proto, aby Lolitu pohřbil, ale proto, aby velebil to, co považoval za primární mravní úkol románu, totiž prohloubit čtenářův smysl pro složitost života. V tom jsem s ním tehdy nadšeně souhlasil, a byl jsem ještě méně ambivalentní než Trilling ve věci odstraňování tabu, protože — jak se mi v tom věku a v té době zdálo — z toho může vzejít jen dobro.

Ať je to jak chce, k tomu efektu, který líčí Trilling, u pornografie nedochází. V pornografii nejsou lidé, které bychom měli chápat, je tu jen řada popisně předváděných sexuálních aktů, jež konají tvorové bez tváře, pohánění rozkoší a ničím jiným. Může to vzrušit čtenářova vlastní hnutí, ale dalo by se říci, že čistá pornografie nikdy neuvede čtenáře do stavu mravního zmatku — dokonce ani tehdy, když se o to snaží.

Nejznámnější příklad pornografa, který se snaží zasít mravní zmatek, lze nalézt v Proto byly Sadovy knihy v jeho době zakázány. Na to všechno jsem si vzpomněl, když vyšla Zakázaná znalost Rogera Shattucka, který věnuje mnoho stran odmítnutí Sadovy causy, tj. Ty úryvky jsou tak nechutné — i pro dnešní vkus, kdy je možné všechno — že je od Shattucka dosti odvážné je citovat: Proč je tedy cituje? Většina spisů o Sadovi, ba i některé antologie, se takové explicitnosti vyhýbají a omezují své citace na filosofické úvahy o zločinu, o vášni, o přirozenosti, o svobodě a podobně.

Ale když takto Sadeho vykucháme, zkresluje ho to k nepoznání. Činy popsané v jeho díle přímo doplňují myšlenky a pravděpodobně je předstihují co do psychologického dopadu. Když jsem se se Sadem setkal, abych tak řekl, tělesně, byl jsem prolhaností těchto kritiků šokován stejně jako tím, co jsem v jeho knihách našel. Především nikdo z nich jasně neřekl, že pro Sadeho je nejvyšším sexuálním aktem sodomie, s muži i ženami, ale u žen především jako výraz odporu k ženským sexuálním orgánům, takže si Sade dovedl představit — a skutečně to s velkým potěšením popsal — že by se zašily.

Jiná možnost ale je, že Sadovi obdivovatelé chtěli chránit jeho samého, protože se obávali, že pozornost upřená na jeho homosexualitu by omezila jeho údajně univerzální závažnost a zpochybnila by jejich tvrzení, že jeho fantazie jsou závažné pro každého.

V každém případě je v souladu s všeobecným kucháním Sada, na něž si Shattuck stěžuje a jež bylo druhým zdrojem mého překvapení, když jsem si poprvé Sada přečetl poté, co jsem četl jeho obhájce. Stejně hladce, jako přecházeli jeho homosexualitu, jíž jsou jeho knihy prosáklé na první pohled, zakrývají i to, o čem jeho pornografické scény skutečně jsou. Společně se Shattuckem se domnívám, že jediný způsob, jak to odhalit, je citace a parafráze, takže si tuto metodu ze Zakázané znalosti vypůjčím.

Protože mám slabší nervy než on, nebudu reprodukovat Sadeho vlastní jazyk, ale jen malý úryvek jednoho ze Shattuckových výtahů, z něhož ještě navíc vypustím několik detailů.

I v této lehce očištěné verzi zůstává pasáž vysloveně otřesná:. Po bizarní svatební dvojceremonii mezi příslušníky téhož pohlaví, … jsou synové nuceni k homosexuálnímu styku se svým otcem, který napodobuje ječivé chování mladé dívky. Začne bičování, teče krev, odřezávají se prsy, lámou se údy a umisťují se jinam, a vydloubávají se oči, zatímco Noirceuil sodomizuje své oběti.

Sade vkládá Juliettě do úst slova:. Pomáhám mu pohrabáčem zadržet její přirozenou, nutkavou reakci zachránit se… Ostatní nás šoustají a sodomizují.

Shattuckova čestnost v diskusi o Sadovi je přesně to, co chybí režiséru Miloši Formanovi ve filmu Lid vs. Jak už jsem se zmínil, setkal jsem se s tímto filmem, právě když jsem začal o cause pornografie znovu uvažovat.

Navzdory zuřivému nadhodnocování tohoto filmu jako veledíla kinematografického umění mne Formanova práce pošťouchla přesně opačným směrem, než chtěla. Flynt je vydavatelem časopisu Hustler, a zboží, které tento časopis nabízí, živě popsal Bob Herbert ve svém sloupku v New York Times:. Fotografie muže, který vráží sbíječku do vaginy nahé ženy, má titulek: Jedna z obálek časopisu ukazuje rozřezané ženské tělo v dárkové krabici.

Fotografie jsou přichyceny na čemsi, co se podobá zuhelnatělé lidské kůži. Okolo jsou rozhozeny žiletky. Bradavky a cosi, co vypadá jako klitorisy, je ke kůži přichyceno háčky a zavíracími špendlíky. Některé z fotografovaných žen mají uřezané hlavy, jiné přišly o další údy.

Mrtvá nahá žena je rozložena vedle záchodu. Ale tohle z Formanova filmu nepoznáte. Nepoznáte z něho ani to, že — podle zprávy ministerstva spravedlnosti — jsou v Hustleru předváděny jako sexuální objekt děti, a to průměrně čtrnáctkrát v každém čísle. Forman, který se nepochybně bojí, že předvedení Hustlera tak, jak skutečně vypadá, by utlumilo sympatie publika k Flyntovi, kuchá svůj předmět tak, jako to mutatis mutandis činí obhájci Sadeho.

A tak nám předstírá, že Hustler je prostě jakási lidová verze Playboye, která je sice trochu vulgárnější, ale přesto jí nechybí humor a smysl pro satiru. Tento kreslený vtip byl předmětem žaloby na ochranu osobnosti, přičemž rozhodnutí ve Flyntův prospěch u Nejvyššího soudu tvoří triumfální vrchol filmu.

Ale prostým faktem je, že vynechání, resp. Nejenže je zcela neškodný: Navíc není ve filmu ani zmínka o tom, že existují také jiní lidé, kteří mají jiné důvody pro své námitky vůči veřejnému oběhu časopisu, jako je Hustler. Prominentní mezi těmi, kdo ve filmu nejsou zmíněni, jsou feministky typu Catharine MacKinnonové a Andrey Dworkinové.

Ty vidí věc tak, že pornografie degraduje ženy, a proto jsou v její cenzuře neméně horlivé než Křesťanská Pravice.

Pokud si při natáčení svého filmu Forman zřejmě neuvědomil, že takové feministky existují, pak po jeho uvedení zjistil, jak vlivné dovedou být. Zaplacená stránka v New York Times, kde Gloria Steinemová napadla Formana za oslavu Flynta, patrně zničila komerční úspěch filmu, a patrně díky svatému hněvu feministek nebyl film nominován na Oskara, i když ho přední kritici velebili do nebe — včetně konzervativního Johna Simona v National Review.

Pokud jde o heterosexuální pornografii, pak s feministkami nesouhlasím. Dworkinová a MacKinnonová si samozřejmě myslí, že normální heterosexuální styk, na nějž pohlížejí téměř ve všech případech jako na větší nebo menší znásilnění, je pro ženu stejně degradující jako pornografie, která ho popisuje.

Ale pokud jde o Hustlera, pak si myslím, že mají feministky pravdu. Existuje-li nějaká heterosexuální pornografie, která degraduje ženy, pak je to Hustler, v jehož očích jsou všechny ženy špinavé coury, které si zaslouží brutální zacházení. Je tu ještě další pohled, který si neuvědomil ani Forman, ani obdivovatelé jeho filmu.

Je méně viditelný než feministická argumentace, ale intelektuálně daleko ničivější; a representují ho dvě knihy, které jsem uvedl na začátku. Předně Zakázaná znalost Rogera Shattucka, o níž jsem mluvil v souvislosti se Sadem i když je její téma mnohem širší. Obě tyto knihy — z nichž mimochodem ani jednu nenapsal konzervativec — kladou znepokojivé otázky o ceně, kterou platíme za to, čemu i já jsem kdysi tleskal: Velkou zásluhou obou knih je, že nám připomínají, že je třeba říci více, ba mnohem více o legalizaci pornografie, než se kdy snilo filosofii těch autorů a umělců, pro něž je neomezená svoboda projevu nejvyšší hodnotou, i těm obhájcům občanských svobod, pro něž diskuse začíná i končí u Prvního ústavního dodatku.

V tomto ohledu je mimořádně relevantní právě Gursteinová. Vrací se až na konec Tyto argumenty směřují k ničivým účinkům pornografie na mravní a kulturní prostředí, na standardy vkusu a úsudku, i na samotný sexuální život.

Larry Flynt shrnuje tuto problematiku tak perfektně, že se mi o tom ani nesnilo. Pro Miloše Formana a pro většinu jeho kritiků znamená Lid smečku neradostných primitivů, kteří nemají co říci, aby to vůbec stálo za slyšení. Larry Flynt se nemusí každému z nás líbit, ale svoboda každého z nás je tak propletena s jeho causou, že když vítězí nad Falwellem u Nejvyššího soudu, tohoto posledního strážce všech práv, stává se americkým hrdinou.

Ale ani toto velké vítězství nás nesmí ukolébat: U vyšších tříd je dítě na odstavení připravováno a dochází k němu natolik pozvolně, že většinou proběhne bez jakéhokoliv šoku.

Avšak u nižších tříd naší společnosti je odstavení bolestivá rána pro matku, a tím spíše pro dítě. Později je intimita mezi matkou a dítětem vystavena dalším překážkám. Dítě prochází obdobím výrazných změn: Pečovatelský systém vyšších tříd odděluje matku a jejího potomka pozvolným způsobem. Dítě neprožívá žádný šok, avšak v jeho životě zůstává trhlina a pocit nenaplněné touhy. U nižších tříd se dítě dělí o postel se svými rodiči a stává se tak zdrojem rozpaků a nešvarů, je nuceno snášet surové a násilné odmítání.

Jak lze tedy na tomto stadiu porovnat přírodní mateřství na korálových ostrovech Nové Guineje s tím naším? Především odstavení probíhá u Trobrianďanů mnohem později, když už je dítě samostatné, pobíhá okolo, zajímá se o věci kolem sebe a také může všechno jíst.

Nastává tedy ve chvíli, kdy dítě nechce a ani nepotřebuje kontakt s matčinými prsy, a proto k prvnímu bolestnému odtržení nedochází. Matriarchát, tedy vláda matky, v žádném případě neznamená, že je matka strašlivá a nelítostná saň. Trobriandská matka se o své děti stará, miluje je a hraje si s nimi téměř stejně láskyplně jako ve stadiu předešlém a mravní zásady a obyčeje kmene to také nařizují.

Dítě je k ní připoutáno, rovněž v souladu se zákony, obyčeji a zvyklostmi, těsněji než její manžel, jehož práva jsou podřízena právům dětí.

Psychologie intimních manželských vztahů má proto odlišnou povahu než u nás a nestává se, že by kvůli otci matka odmítala své děti. Další rozdíl je, že melanéská matka je mnohem shovívavější než typická evropská matka. Jelikož dítě není příliš vedeno a sotva dostává nějakou mravní výchovu a protože ta, jíž se mu dostat má, přichází až později a prostřednictvím jiných lidí, není zde mnoho důvodů k přísnosti.

Matčiny malé nároky na disciplínu sice na jedné straně vylučují až přílišnou přísnost, která se občas vyskytuje v naší společnosti, avšak na druhou stranu snižují smysl pro povinnost a touhu dítěte matku potěšit a získat si její přízeň. Je třeba si uvědomit, že tato dětská touha je jedna z věcí, jež utužují vazbu mezi rodiči a dětmi u nás a dávají velkou naději pro vytvoření trvalého vztahu na celý život.

Také zde bych rád uvedl jako výjimku moderní americkou a britskou rodinu, v níž otec postupně ztrácí svou patriarchální pozici. Protože se však okolnosti rychle mění, není bezpečné ji zde včlenit do našich Printed on: Psychoanalýza nemůže chovat naději, že se oidipský komplex uchová i v příštích generacích, které už budou znát jen slabého otce pod pantoflem. K němu budou děti pociťovat spíše soucitnou lítost než nenávist a strach Co se týká otcovského vztahu, v naší společnosti se otec stále těší patriarchálnímu statusu, a to bez ohledu na národnost či společenskou třídu.

Je hlavou rodiny, důležitou spojnicí rodu a rovněž ekonomickým zaopatřovatelem. Jako absolutní vládce rodiny se snadno stává tyranem a v takovém případě vznikají mezi ním a jeho manželkou a dětmi různé formy napětí, jejichž konkrétní podoba velmi závisí na sociálním prostředí.

U bohatých tříd západní civilizace je dítě odděleno od otce všemi typy pečovatelského systému. Ačkoliv je dítě stále s chůvou, jeho matka se mu věnuje, dohlíží na ně, a tak zaujímá v jeho citech stále dominantní místo. Na druhé straně otec jen zřídkakdy vstupuje do dětského světa, a když, tak pouze jako divák a cizinec, před kterým se děti musí dobře chovat a předvádět se.

Je autoritou, původcem trestů, a proto se v očích dítěte stává jakýmsi strašákem. Výsledkem je kombinace dvojího pohledu. Na jedné straně je považován za dokonalou bytost, v jejíž prospěch musí být uděláno vše, ale zároveň je na něm cosi strašidelného, čehož se dítě bojí, a rovněž si uvědomuje, že uspořádání domácnosti se řídí jeho pohodlím.

Milující a sympatický otec snadno zaujme prve zmíněnou roli poloboha. Nafoukaný, obhroublý nebo netaktní otec brzy vyvolá nedůvěru nebo dokonce i nenávist dítěte. Matka se ve vztahu k otci stává jakýmsi prostředníkem, jenž někdy zažaluje potomka jeho svrchovanosti, zároveň však může proti trestu zakročit. V jednopokojových domácnostech s jedinou postelí, jaké nalézáme u chudého rolnictva ze střední a východní Evropy nebo u nižších pracujících vrstev, je situace jiná, ale výsledek je v podstatě stejný.

Otec má vzhledem k uvedeným podmínkám těsnější kontakt s dítětem, což ve výjimečných případech vede k lepším vztahům, avšak většinou to vyvolává mnohem akutnější a chronické napětí v rodině. Když se unavený otec vrací z práce nebo jde opilý z hospody, samozřejmě si vybíjí svoji nevrlost na rodině a týrá matku i děti.

Neexistuje jediná vesnice či chudinská čtvrť moderního města, kde by se neobjevily případy čisté patriarchální krutosti. Ze svých vlastních vzpomínek mohu uvést mnoho případů, kdy se rolničtí otcové vrátili opilí domů a zbili své děti pouze pro potěchu nebo je vytáhli z postele a poslali do studené noci.

Když se pracující otec vrací domů, i v těch nejlepších případech musí děti ztichnout, přestat si neurvale hrát, potlačit bezprostřednost a dětské výbuchy radosti a bolesti. V chudých domácnostech má otec rovněž svrchované právo udílet tresty, zatímco matka je jen jakousi přímluvkyní, která je často vystavena témuž zacházení jako její potomci. V chudších domácnostech je navíc ekonomická role živitele a společenská moc otce mnohem zřetelnější a působí ve stejném duchu jako jeho osobní vliv.

Role melanéského otce se v tomto stadiu od role evropského patriarchy velmi liší. V druhé kapitole jsem stručně vylíčil jeho značně rozdílné společenské postavení jako manžela a otce i jakou úlohu zaujímá v domácnosti.

Není hlavou rodiny, nepředává rodový původ svým dětem a ani nezaujímá roli hlavního živitele. To od základů mění jeho právní postavení, a tím pádem i vztah k manželce. Trobriandský muž se jen zřídka se svou ženou hádá, sotva ji někdy hrubě napadá a v žádném případě ji není schopen dlouhodobě tyranizovat. Dokonce ani na sexuální život nepohlíží domorodý zákon a zvyklosti jako na manželčinu povinnost a manželovo privilegium, jako je tomu v případě naší společnosti.

Trobriandští domorodci zastávají tradicí předepsaný názor, že manžel je za sexuální služby manželce zavázán, musí si je zasloužit a platit za ně.

Jeden ze způsobů, vlastně hlavní způsob, jak dostát této své povinnosti, je prokazovat služby a náklonnost jejím dětem. Existuje mnoho domorodých pořekadel, v nichž jsou tyto principy vyjádřeny formou poněkud nevázaného folkloru.

Později, v období raného dětství, si s dítětem hraje, věnuje se mu a učí ho tolika zábavným kratochvílím, kolik ho jen napadne. Tudíž právní, morální a obyčejové tradice kmene a veškeré tlaky společenské organizace spolupůsobí tak, že muž ke své manželské a otcovské roli má úplně jiný postoj než patriarcha.

Přestože musí být tento postoj definován abstraktně, v žádném případě se nejedná o pouhý právní princip, který se nedotýká skutečného života.

Projevuje se v každé maličkosti všedního života, proniká do vztahů v rodině a ovládá city mezi jednotlivými členy. Děti nikdy nevidí svou matku ponižovanou, týranou nebo otrocky závislou na svém manželovi, a to ani v případě, že je ženou prostého původu provdanou za náčelníka. Nikdy nepocítí otcovu tvrdou ruku. Není jejich příbuzný, vlastník ani dobrodinec. Nemá na ně žádná práva ani privilegia. Přesto je na ně citově vázán stejně jako každý normální otec na světě, a proto se pokouší získat si jejich lásku a udržovat nad nimi svůj vliv v souladu s tím, co vyžaduje tradice.

Srovnáváme-li evropské a melanéské otcovství, nesmíme ztratit ze zřetele biologická ani sociologická fakta. Biologicky je nepochybně v každém průměrném muži tendence cítit ke svým dětem lásku a něhu. Tato tendence však není zřejmě dostatečně silná k tomu, aby překlenula všechny těžkosti, jež děti na svého rodiče uvalí.

Proto když do hry vstoupí společnost a v nějakém případě prohlásí, že otec je absolutním pánem a děti jsou tu pro jeho prospěch, pohodlí a slávu, potom společenský vliv poruší rovnováhu mezi přirozenou náklonností k potomkům a přirozeným odporem k obtížným situacím. Když se naopak v mntrilineární společnosti nepřiznávají otci žádná privilegia ani práva na city k jeho dětem, nýbrž si je musí získat, a když se v téže necivilizované společnosti vyskytuje méně tíživých situací působících neblaze na jeho nervy, ambice a ekonomickou zodpovědnost, má více volnosti k tomu, aby podlehl svým otcovským instinktům.

V naší společnosti je tedy spolupůsobení biologických a společenských sil uspokojivé v tom nejranějším dětství, ale později se začínají ukazovat jeho nedostatky. V melanéské společnosti harmonické vztahy přetrvávají. Přesvědčili jsme se, že otcovské právo má lví podíl na příčinách rodinného konfliktu tím, že zaručuje otci společenské nároky a privilegia, která nejsou úměrná jeho biologickým sklonům ani lásce, již je schopen svým dětem dát a v nich vyvolat.

Kapitola 5 Sexualita v období raného dětství Čtenář, který se zajímá o dětskou sexualitu a psychologii dítěte, by měl nahlédnout též do Sexuálního života dítěte Das Sexualleben des Kindes , , od A. Molla a do sborníku sestaveného Havelockem Ellisem pod názvem Studie k psychologii sexu Studies in the Psychology of Sex , , s. Rovněž do prvního dílu z roku , s. Přestože se zabývám stejným tématem jako Freud a jiní psychoanalytici, doposud jsem se snažil vyhýbat oblasti sexuality jednak abych zdůraznil sociologický aspekt svého přístupu a jednak abych nezabředl do akademických úvah, jako je povaha vazby mezi matkou a dítětem nebo koncept libida.

Avšak v tomto stadiu, kdy si děti začínají samostatně hrát a rozvíjejí svůj zájem o lidi kolem a jejich Činnosti, sexualita vystupuje na povrch v podobě, jež je přístupná vnějšímu sociologickému pozorování a jež přímo zasahuje do života rodiny. Kdo pozorně sledoval evropské děti a sám Printed on: Kromě světa legitimních, normálních a krásných věcí se jim otevírá svět ostýchavých tužeb, tajných zájmů a skrytých popudů.

Začínají se utvářet dvě kategorie věcí, kategorie, které přetrvají po celý život: U některých lidí je vše neslušné úplně potlačeno a pravé hodnoty slušnosti nabobtnají v zatrpklou puritánskou ctnost nebo v ještě více odpudivé pokrytectví konvenční morálky. Jindy je slušné zcela zadušeno záplavou pornografického ukájení a druhá kategorie se rozvine v úplnou chlípnost mysli, která není o nic méně odpudivější než ona pokrytecká ctnost.

V druhém období dětství, kterým se nyní zabýváme a do něhož podle mého schématu spadají děti přibližně od čtyř do šesti let, se neslušné projevuje zájmem o vyměšovací funkce, exhibicionismem a hrami s neslušným odhalováním, často provázenými krutostí. Pohlaví na to v podstatě nemá vliv a zájem o reprodukční akt je minimální. Každému, kdo žil delší dobu mezi rolníky a zná důvěrně jejich dětství, je zřejmé, že k těmto jevům dochází zcela běžně, avšak skrytě.

U pracujících tříd je tomu podobně. Pozorování bohatých společenských vrstev, které je daleko složitější než mezi rolníky, by se však z morálních, pedagogických a eugenických důvodů mělo naléhavě uskutečnit a rovněž by měly být vyvinuty přiměřené výzkumné metody. Domnívám se, že výsledky by do značné míry potvrdily některá tvrzení Freuda a jeho Školy. V rámci rozlišování mezi slušným a neslušným spadají rodiče, zejména matka, zcela do první kategorie a v dětské mysli zůstávají neslušným naprosto nedotčeni.

Pro dítě je představa, že by matka mohla o nějaké jeho chlípné hře vědět, nanejvýš odporná. Dítě rovněž odmítá dotýkat se v matčině přítomnosti jakékoliv sexuální tematiky nebo s ní na toto téma hovořit. Na otce, jenž je rovněž striktně vyřazen z neslušné kategorie, je navíc pohlíženo jako na morální autoritu, kterou by tento druh myšlenek a zábavy mohl rozhněvat. Neslušné totiž vždy přináší pocit viny.

Podle mého názoru rivalita mezi matkou a dcerou nezačíná v tomto raném stadiu. Každopádně jsem nikdy nevypozoroval stopy, které by tomu nasvědčovaly.

Vztahy mezi otcem a synem jsou komplikovanější. Ačkoliv, jak jsem již poznamenal, nemá malý chlapec vůči své matce takové myšlenky, touhy či pudy, které by on sám řadil do kategorie neslušných, nemůže být pochyb o tom, že při těsném tělesném kontaktu s matkou dochází v jeho mladém organismu k sexuálním reakcím. V rolnických komunitách radí staré klevetnice mladým matkám, aby chlapce starší tří let nechávaly spát odděleně. Výskyt dětských erekcí je v těchto komunitách dobře znám stejně jako fakt, že chlapec lne k matce jiným způsobem než dívka.

Skutečnost, že za těchto podmínek je mezi otcem a mladým chlapcem prvek sexuální rivality, nezpochybňuje ani vnější sociologický pozorovatel. Psychoanalytikové jsou o tom skálopevně přesvědčeni. U bohatších tříd se přímé konflikty většinou neprojevují, ale vznikají v představách ve vytříbenější, možná však stejně zákeřné formě. Je třeba si uvědomit, že v tomto stadiu, kdy dítě začíná projevovat rozdílnou povahu a temperament v závislosti na pohlaví, jsou rodičovské city jiné k dcerám a jiné k synům.

Otec vidí v synovi svého nástupce a někoho, kdo zaujme jeho místo v rodu a v domácnosti. Je proto k synovi ve všem mnohem kritičtější, což ovlivňuje jeho city dvojím způsobem: Na druhou stranu už v tomto stadiu vede určitá míra rivality, nelibost z budoucího nahrazení a melancholie odcházející generace opět k odpovědi v podobě nepřátelských pocitů.

Toto nepřátelství, v obou případech potlačené, zatvrzuje otce vůči synovi, jenž na to reaguje rovněž nepřátelskými pocity. Matka naproti tomu k negativnímu citu k synovi nemá důvod, a navíc k němu chová obdiv jako k budoucímu muži. Otcovy city k dceři opakovaní sebe samého v ženské formě Hospodářská a kulturní studia HKS -. Tudíž společenské faktory jsou smíšeny s biologickými a způsobují, že otec tíhne něžně ji k dceři než k synovi, zatímco u matky je tomu naopak. Musíme však podotknout, že záliba v potomkovi nemusí mít sexuální podtext jen proto, že jde o potomka opačného pohlaví.

V Melanésii se dítě sexuálně vyvíjí úplně jiným způsobem. Biologické pudy se zcela jistě v zásadě neliší. Avšak nepodařilo se mi nalézt žádné známky něčeho, co by se dalo nazvat dětskou neslušností nebo skrytým světem, ve kterém by se děti oddávali tajným zábavám zahrnujícím zájem o vyměšovací funkce či exhibicionismus. Zkoumání těchto záležitostí s sebou přirozeně nese jisté komplikace, protože s divošským dítětem je těžké navázat osobní kontakt.

Kdyby existoval neslušný svět jako u nás, potom by bylo zbytečné zpovídat průměrného dospělého divocha, stejně jako by bylo zbytečné zpovídat konvenční matku, otce či chůvu v naší společnosti. U divochů však existuje jedna okolnost, která natolik zásadně mění celou situaci, že není možné se mýlit. Totiž v okamžiku, kdy se objeví dětská sexualita pohlavního typu, k čemuž dochází poněkud později než v období, kterým se zabýváme nyní, tak okolo pěti až šesti let, nikdo z divochů tyto projevy nepotlačuje, nekritizuje ani neodsuzuje.

Z toho vyplývá, že jestli v raném dětství existuje neslušnost, měla by být stejně snadno sledovatelná jako pozdější pohlavní stadium sexuálních her. Jak vysvětlíme, že u divochů neexistuje stadium, které Freud nazývá stadiem předpohlavním či obdobím análně-erotického zájmu? Lépe tomu porozumíme poté, co probereme další stadium dětského vývoje, v jehož průběhu se sexualita melanéských dětí zásadně odlišuje od té naší. Kapitola 6 Příprava na život Právě vstupujeme do třetího stadia dětství, počínajícího mezi pátým až sedmým rokem.

V tomto období se dítě začíná cítit nezávisle, vytváří si vlastní hry a vyhledává své vrstevníky, se kterými se rádo potuluje mimo dosah dospělých. Dětská hra přechází ve vyhraněnější činnosti a vážnější životní zájmy. Sledujme nyní naše dva paralelní případy v tomto stadiu.

V Evropě vzdálí dítě od rodinného vlivu vstup do školy nebo u nevzdělávaných tříd příprava na budoucí povolání. Chlapec či dívka ztrácejí do určité míry svou výhradní vazbu na matku.

Chlapci se často v tomto období stává, že některé prvky vášnivé něhy, které cítí ke své matce, dočasně přenese na nějakou náhradní matku. Tento přenos však nesmíme zaměňovat s mnohem pozdější tendencí pubertálních chlapců zamilovat se do starší dívky či ženy.

Současně se již probouzí touha vymanit se z všemocné intimity mateřského zájmu, a dítě se proto odmítá se vším svěřovat svým rodičům.

U rolníků a nižších tříd nastává proces emancipace od matky dříve než u vyšších vrstev, ale v podstatě se mnoho neliší. Je-li matka silně vázaná na dítě, a zvláště pak na chlapce, má sklon k určité žárlivosti a odporu vůči tomuto procesu a snaží se mu nějakým způsobem zabránit.

Zpravidla to vede jen k tomu, že odtržení je ještě bolestivější a intenzivnější. Děti na korálových plážích západního Pacifiku mají podobné tendence.

Dokonce se projevují ještě výrazněji, protože absence povinné Školní docházky a přísné disciplíny umožňuje, aby se vrozené sklony a dětská přirozenost mohly volněji projevit.

Matka v Melanésii neklade žárlivý odpor ani neprojevuje znepokojení nad počínajícími projevy dětské nezávislosti. To proto, že tady chybí hlubší zájem matky o vzdělání dítěte. V tomto období si děti na Trobriandově souostroví začínají v rámci komunity utvářet své malé mládežnické společenství. Potulují se v tlupách a společně s dalšími Printed on: Rodiče se je nikdy nesnaží omezovat, zasahovat do jejich aktivit nebo po nich vyžadovat každodenní povinnosti.

Zpočátku má samozřejmě rodina na dítě značný vliv. Proces emancipace však postupuje pozvolným, nepřerušovaným a přirozeným způsobem. V tom je značný rozdíl mezi evropskými podmínkami, kde dítě často přechází z důvěrného rodinného prostředí do chladné školy nebo jiného přípravného zařízení, a Melanésii, kde proces emancipace probíhá postupně, uvolněně a bez stresů.

Jakou roli hraje v tomto období otec? Kromě několika moderních fází vývoje rodinného života v Británii a Americe představuje otec v naší společnosti i nadále princip autority v rodině. Mimo domov ve škole, dílně nebo přípravném učení, kde dítě z rolnické rodiny často pracuje vládne otec buď osobně, nebo v zastoupení.

V tomto stadiu dochází u dětí z vyšších tříd k důležitému procesu k utváření vědomí otcovské autority a ideálu otce. Dítě začíná nyní chápat to, co předtím pouze tušilo a cítilo, totiž že otec je ustanoven jako hlava rodiny a má také ekonomický vliv. Matka nebo vychovatelé dítěti v různé míře a rozličnými způsoby vštěpují ideál otcovy moudrosti, neomylnosti, spravedlivosti a moci prostřednictvím mravních a náboženských ponaučení.

Hrát roli ideálu není nikdy jednoduché a zůstat v ní i v běhu všedního života je vskutku mimořádný výkon, zvláště pak pro někoho, jehož špatné rozpoložení a vrtochy nejsou usměrňovány žádnou disciplínou. A tak se dětská představa o ideálním otci hroutí ještě dříve, než se stačí zcela zformovat.

Dítě cítí zprvu z otcovy špatné nálady a slabosti jakési zneklidnění, má z jeho hněvu strach a matný pocit nespravedlnosti, a je-li výbuch příliš silný, možná i pocit studu. Brzy si k otci vytvoří svůj vlastní postoj, plný rozporuplných emocí, v němž se mísí úcta s opovržením, láska s odporem, něha se strachem.

Právě v tomto období dětství má společenský vliv, díky působení patriarchální instituce, dopad na postoj dítěte k jeho otci. Mezi chlapcem a otcem výrazněji krystalizuje jak soupeřivost následníka a toho, jenž má být nahrazen, tak i vzájemná žárlivost popsaná v předcházející části, což způsobuje, že negativní prvky v otcovsko-synovském vztahu převládají výrazněji, než je tomu ve vztahu otce a dcery.

U nižších tříd je proces idealizace otce drsnější, avšak neméně důležitý. Jak jsem již řekl, otec je v typické rolnické domácnosti zcela otevřeně tyranem. Matka se podvoluje jeho svrchovanosti a přenáší tento postoj na děti, které ho uctívají a zároveň se obávají kruté moci, již otec představuje. I v tomto případě cit sestává z rozporuplných emocí a otec rovněž výrazně preferuje své dcery. Jaká je úloha otce v Melanésii?

V tomto stadiu vývoje dítěte není třeba o ní mnoho říkat. Otec i nadále přistupuje k dětem kamarádsky. Pomáhá jim a učí je všemu, co chtějí umět. Je pravdou, že děti v tomto vývojovém stadiu nevěnují otci tolik pozornosti, a spíše dávají přednost svým vrstevníkům. Otec je však vždy nablízku jako rádce, napůl kamarád ve hře a napůl ochránce.

Přesto v tomto období vstupuje do života mladých chlapců a děvčat princip kmenového zákona a autority, nutnost podrobit se omezení a zákazu určitých žádoucích věcí.

Avšak tento zákon a omezování nejsou reprezentovány otcem, nýbrž zcela jinou osobou matčiným bratrem, mužskou hlavou rodiny v matriarchální společnosti. Je to on, kdo třímá v rukou potestas a také ji rozsáhle využívá.

Autorita matčina bratra je sice velmi obdobná té, kterou u nás zastává otec, ale není s ní úplně identická. Především jeho vliv začne působit na dítě daleko později, než je tomu u evropského otce. Dále nikdy nevstupuje do intimity rodinného života a naopak žije v jiné chatrči a často i v jiné vesnici než jeho sestra, která podle pravidla patřilo kality trobriandského manželství bydlí s dětmi u svého manžela a otce svých dětí.

A tak strýcův vliv působí z určité vzdálenosti, Čímž se vylučuje tyranizování za každou maličkost, které je nejvíce nepříjemné. Do života dítěte, ať už chlapce nebo dívky, vnáší strýc dva prvky. Především povinnosti, zákazy a různá omezení a na druhém místě, Hospodářská a kulturní studia HKS -. Omezení přichází v okamžiku, kdy strýc začíná řídit chlapcovy aktivity, požadovat na něm určité služby a seznamovat ho s některými kmenovými zákony a zákazy.

Mnohé z toho mu již bylo vštípeno jeho rodiči, ale kada matčin bratr je ten, ke komu chlapec vždy vzhlíží jako k právoplatné autoritě. Od svých šesti let je chlapec strýcem nabádán, aby se účastnil výprav, začal pracovat v zahradách a pomáhal při sklizních.

Během těchto činností, které vykonává ve vesnici matčina bratra spolu s dalšími členy svého klanu, se chlapec dozvídá, že i on přispívá k butura klanové slávě.

Začíná cítit, že toto je jeho vlastní vesnice a jeho vlastní lidé, a učí se tradice, mýty a legendy svého klanu. Dítě v tomto období rovněž Často pracuje spolu s otcem a je zajímavé sledovat jeho rozdílný postoj k těmto dvěma starším muž ským příbuzným. Otec je mu stále blízký. Chlapec s ním rád pracuje, pomáhá mu a učí se od něho, ale zároveň mu stále více dochází, že taková spolupráce je založena na jejich dobré vůli a nevychází ze zákona. Uspokojení z této Činnosti je mu odměnou, ale pyšnit se jí nemůže, protože je to práce pro cizí klan.

Dítě je také svědkem toho, jak matka dostává od svého bratra rozkazy, přijímá od něho podporu, jedná s ním s velkou úctou a sklání se před ním, jako se sklání prostý člověk před náčelníkem.

Postupně si uvědomuje, že on sám je nástupcem svého strýce a že se také stane pánem nad svými sestrami, od nichž je již nyní oddělen podle společenského tabu zakazujícího jakoukoliv intimitu. Strýc z matčiny strany je, podobně jako otec u nás, chlapci idealizován, je mu představen jako někdo, koho má uspokojit a kdo je rovněž vzorem, který má být v budoucnu napodobován.

Vidíme tedy, že mnohé z těch prvků, které činí otcovu roli v naší společnosti tolik obtížnou, jsou v Melanésii uděleny matčinu bratrovi. On má v rukou moc, on je idealizován a děti a matka jsou mu podřízeny, zatímco otec je od všech těchto nepříjemných privilegií a vlastností úplně osvobozen. Avšak matčin bratr vnáší do života dětí nové prvky, které činí život velkolepějším, zajímavějším a lákavějším společenské ambice, tradiční slávu, hrdost na svůj rod a příbuzenstvo a příslib budoucího bohatství, moci a společenského postavení.

Je třeba si uvědomit, že ve stejné době, kdy se evropské dítě začíná orientovat v našem komplexu společenských vztahů, melanéský chlapec nebo děvče rovněž proniká do principů příbuzenství, které jsou základem jejich společenského řádu.

Tyto principy přesahují intimitu rodinného života a znovu uspořádávají společenský svět dítěte, který doposud sestával z širších kruhů rodiny, dalších rodin, sousedů a vesnické komunity. Dítě nyní poznává, že musí mezi všemi těmito skupinami lidí rozlišovat dvě základní kategorie. Jedna sestává z opravdových příbuzných - veyola. Sem patří především jeho matka, bratři a sestry, strýc z matčiny strany a všichni jejich příbuzní.

To jsou lidé, kteří jsou stejné substance, stejné krve jako on sám. Muže musí poslouchat, spolupracovat s nimi a pomáhat jim při práci, ve válce a v osobních sporech. Ženy stejného klanu a příbuzenské příslušnosti jsou mu striktně zapovězeny. Druhá společenská kategorie sestává z cizinců či outsiderů tomakava.

Tak se nazývají lidé, kteří nejsou svázáni matrilineárním poutem nebo nepatří do stejného klanu. Do této skupiny spadá i otec a jeho příbuzní mužského i ženského pohlaví a také ženy, se kterými se mladý Trobrianďan může oženit nebo s nimi mít milostné pletky. Tito lidé, zvláště pak otec, mají s dítětem velmi blízký osobní kontakt, což ale zákon a morálka kmene naprosto nebere v úvahu. Na jedné straně tak stojí vědomí identity a příbuzenství spojené se sociálními ambicemi a hrdostí, ale také s omezováním a sexuálním tabu, a na druhé straně, ve vztahu k otci a jeho příbuzným, svobodné přátelství a přirozený cit, rovněž i sexuální volnost, ale ne osobní identita nebo tradicí posvěcená pouta.

Jedná se o dobu přibližně od pěti až Šesti let do puberty. Když jsem se zabýval předchozím stadiem života dítěte, odděloval jsem úvahy o sexualitě od rozboru společenských vlivů. Totéž udělám i nyní, abych objasnil, jaký podíl vlivu má na život dítěte organismus a jaký společnost. Období latence často zmiňuje například ve Třech pojednáních 12 Podle Freuda dochází u dětí z moderní Evropy v tomto věku k velmi zvláštnímu jevu regresi sexuality, období latence, utlumení vývoje sexuálních funkcí a pudů.

Ve Freudově schématu neuróz je období latence obzvláště důležité, protože je provázeno amnézií, jakýmsi závojem úplného zapomnění, jenž v tomto období zastírá vzpomínky na dětskou sexualitu. Stojí za povšimnutí fakt, že se k tomuto významnému a pozoruhodnému Freudovu tvrzení ostatní psychoanalytici nehlásí. Například Moll se ve svém popisu dětské sexuality velmi důkladném a kompetentním příspěvku 13 o žádném utlumení sexuálního vývoje nezmínil.

Naopak, popisuje ničím nerušený, postupný růst sexuality dítěte, křivku, jež plynule roste bez jakékoliv odchylky. Pozoruhodné je, že i sám Freud je občas na pochybách. A tak z celého vývoje dětství nemá ve svém díle žádnou kapitolu jasně a zřetelně zasvěcenou tomuto období a na jednom nebo dvou místech se dokonce přestává přít o jeho existenci. Během této doby zájem o neslušnosti ochabuje. Ponuré, leč lákavé barvy, jimiž sváděly, teď blednou a jsou potlačeny a zapomenuty.

Zájem a energie dítěte jsou směřovány k jiným věcem. Jak vysvětlíme rozporuplnost Freudových vlastních názorů a rovněž přezíravost ostatních autorů, kteří se sexualitou zabývali, k těmto faktům?

V žádné z těchto knih však latence není probírána zvlášť. Opět se dočteme, že období latence může také opadnout, nemusí s sebou nutně nést přerušení sexuální aktivity a sexuálních zájmů v celém jejich rozsahu. Pustíme-li se do srovnávacího průzkumu různých vrstev společnosti, bez obtíží zjistíme, že u nižších vrstev, zvláště pak u rolníků, není latentní období tak výrazné. Abychom problém lépe pochopili, vraťme se do předcházejícího období dětské předpohlavní sexuality a podívejme se, jak na sebe obě období navazují.

V páté kapitole jsme se dozvěděli, že u dětí z nižších i vyšších vrstev existuje v raném věku zájem o neslušné. U rolnických dětí se však objevuje později a projevuje se trochu odlišně. Porovnejme znovu příčiny anální erotiky, jak ji Freud nazývá, u dětí z nižších a vyšších vrstev Dítě z bohaté rodiny je zpočátku pečovateli podporováno ve vykonávání přirozených funkcí a ve svém zájmu o exkrementy, avšak tato podpora náhle končí.

Chůva nebo matka, jež se do určité doby snaží dítě k úkonu podněcovat, chválí jeho rychlé provedení a ukazuje mu jeho výsledky, najednou zjistí, že se tím dítě příliš zabývá a hraje si způsobem, který dospělým připadá nečistý, který je však pro dítě naprosto přirozený. Poté nastupuje výchovná autorita dítě dostane pohlavek, pochopí, že způsobilo pohoršení, a neslušný zájem je násilně potlačen. Dítě vyrůstá a rezervovanost, nevraživost a přetvářka zastírají přirozené funkce a činí je předmětem tajných zájmů a mystické přitažlivosti.

Ti, kteří si ze svého dětství pamatují, jak silně dítě pociťuje tuto represivní atmosféru narážek a náznaků a jak přesně chápe její význam, uznají, že kategorie neslušnosti je vytvořena dospělými. Na základě pozorování dětí i z vlastních vzpomínek rovněž není těžké zjistit, že děti rychle a brzy pochytí Hospodářská a kulturní studia HKS -. U rolníků jsou podmínky zcela odlišné. Děti jsou poučeny o věcech týkajících se sexuality již v raném věku. Nemohou nevidět sexuální úkony rodičů a jiných příbuzných a slyší hádky, v nichž je uvedena celá řada sexuálních obscénností a technických detailů.

Přicházejí do styku s domácími zvířaty, jejichž rozmnožování je i se všemi detaily předmětem zájmu celé domácnosti a je otevřeně a podrobně komentováno. Jelikož jsou do všech těchto záležitostí přirozeně vtaženy, pociťují menší potřebu zabavovat se tajně tím, co mohou různými způsoby dělat a prožívat neskrytě.

Děti z pracujících vrstev se pravděpodobně nacházejí uprostřed obou těchto extrémů. Nemají téměř žádný kontakt se zvířaty, ale na druhé straně jsou častěji svědky postelových scén a různých řečí hodných nevěstince. Co z těchto zásadních rozdílů mezi bohatými a proletářskými dětmi vyplývá?

Především neslušnost, která je u buržoazních dětí vyvolávána potlačováním přirozené zvědavosti, je u nižších tříd mnohem méně výrazná a projevuje se až později, kdy je již spojována s myšlenkami na pohlavní sexualitu. U dětí z bohatších vrstev nastupuje latentní období poté, co zájem o neslušnosti samovolně odezněl, když dítě opouští domácí péči a začíná se zabývat novými zájmy. Tyto zájmy ho zcela pohltí, zatímco chybějící znalosti v oblasti sexuality zamezují tomu, aby pohlavní zájem nastal tak brzy.

U nižších tříd přichází raná zvědavost o pohlavní záležitosti současně s příslušnými znalostmi, a vzniká tak kontinuita, nepřetržitý vývoj od raného období dětství k plně vyvinuté sexuální pubertě.

Povaha sociálních vlivů společně se zmíněnými fakty způsobuje mnohem výraznější přerušení kontinuity v životě bohatých dětí. Až do šesti let se mohly plně oddávat zábavě a najednou se musí učit a připravovat do školy. Děti rolníků již od útlého věku pomáhaly s vařením, dohlížely na mladší sourozence a staraly se o husy a ovce.

V tomto období nedochází k žádnému přerušení kontinuity jejich života. Děti rolníků a proletářů tak sice projevují zájem o neslušnost dříve a jinou formou, ale ne tak skrytě.

Je u nich spojen s menším pocitem viny, a tudíž je méně amorální, méně análně-erotický a více spojený se sexem. Plynuleji a snadněji přecházejí do raných sexuálních her a období latence se u nich téměř nevyskytuje, a když, tak je mnohem méně výrazné.

Tato fakta vysvětlují, proč psychoanalýza, zabývající se bohatými neurotickými lidmi, období latence objevila, zatímco Dr. Moll, který prováděl všeobecné lékařské výzkumy, si ho nepovšiml. Jestliže přece jen nastaly nějaké pochybnosti ohledně uvedených rozdílů mezi jednotlivými třídami a jejich příčin, měly by se vytratit, podíváme-li se k Melanésanům.

Tady je zcela určitě jiná situace než u našich vzdělaných vrstev. Z páté kapitoly víme, že rané dětské sexuální neslušnosti, tajné hry a zájmy se tu nevyskytují. Můžeme vlastně říci, že kategorie slušné-neslušné a cudné-necudné pro tyto děti neexistují.

Stejné příčiny, které Činí rozdíl mezi nimi slabší a méně důležitý u rolníků než u buržoazie, jsou u Melanésanů dokonce silnější a zřetelnější. U Melanésanů neexistuje žádné obecné tabu na sex a přirozené funkce nejsou zastírány, zvláště ne, jedná-li se o dítě. Musíme si uvědomit, že děti zde běhají nahaté a k vyměšovacím funkcím se stavějí přirozeně a otevřeně, že neplatí žádné obecné tabu na určité části těla nebo na celkovou nahotu.

Děti mezi třetím až čtvrtým rokem si navíc začínají být vědomy takové skutečnosti, jakou je pohlavní sexualita, i toho, že se z ní brzy budou těšit stejným způsobem jako z ostatních dětských her.

Je tedy zřejmé, že rozdíl mezi těmito dvěma společnostmi vysvětlují spíše sociální faktory než biologické. Stadium, jehož průběh nyní popisuji v Melanésii odpovídá období latence u nás , je obdobím dětské samostatnosti, kdy si spolu malí chlapci a děvčata hrají v jakési mládežnické republice.

Jedním z jejich hlavních zájmů jsou právě sexuální hrátky. Do sexuálních praktik se děti v útlém věku zasvěcují buď samy mezi sebou, nebo s pomocí o trochu staršího kamaráda. Je přirozené, že v tomto věku nejsou Printed on: Není pochyb, že v těchto hrách převažuje to, co by Freud nazval pohlavním zájmem, a že jsou do velké míry určovány touhou napodobit jednání a zájmy starších dětí a dospělých.

U bohatých dětí z Evropy toto období téměř neexistuje a jen v malé míře se objevuje u rolníků a proletářů. Domorodci často mluví o tomto druhu dětské zábavy jako o zábavné souloži mwaygini kwayta nebo také o hře na manželství. Nesmíme se domnívat, že všechny hry jsou sexuální povahy. Mnoho z nich se tímto směrem vůbec neubírá. Existují však jisté zábavy malých dětí, ve kterých sex převládá. Melanéské děti mají rády hru na manžela a manželku.

Chlapec a dívka si postaví malé přístřeší a nazvou je svým domovem. Tam jako přijmou role manžela a manželky, k čemuž patří to nejdůležitější sexuální spojení.

Jindy se vypraví skupina dětí na piknik, kde zábava sestává z hodování, bojování a milování se. Občas jako provedou obřadní výměnný obchod, který je pak zakončen sexuálními aktivitami. Samotné smyslné potěšení je zřejmě plně neuspokojí.

V takových složitějších hrách musí být obohaceno romantickými prvky a představivostí. U dětské sexuality je důležité, jaký postoj k ní zaujme starší generace. Již jsem uvedl, že rodiče se k ní nestaví ani v nejmenším vyčítavě. Většinou ji považují za něco samozřejmého. Nanejvýš si o tom s humorem vyprávějí a rozebírají milostné tragédie a komedie dětského světa.

Ani je nenapadne jakýmkoliv způsobem zasahovat nebo se k tomu rozhořčeně vyjadřovat, pokud jsou děti dostatečně diskrétní a neprovozují milostné hry doma, nýbrž někde stranou v buši. A tak jsou děti při svých milostných pletkách ponechány výhradně samy sobě.

Nejenže ze strany rodičů nedochází k žádnému zásahu, ale ani nic nenasvědčuje tomu, že by muž či žena měli perverzní sklony vůči dětem, a zcela jistě se nestává, že by se tímto způsobem vměšovali do dětských her.

Nemají ponětí o zneužívání dětí a člověk, který by si sexuálně pohrával s dítětem, by byl považován za směšného a nechutného. Obzvláště důležitým rysem v dětských sexuálních vztazích je již zmíněné tabu týkající se bratrů a sester.

Již od útlého věku, kdy si děvče poprvé obléká sukýnku z trávy, musí být bratři a sestry jedné matky odděleni. Podřizují se tak přísnému tabu, podle kterého mezi nimi nesmí dojít k intimnímu vztahu. Dokonce i dříve, v době svých prvních krůčků, si hrají v jiných skupinách. Později se nikdy samy volně společensky nestýkají. Především nesmí dojít k ničemu, co by jen trochu směřovalo k podezření, že se jeden z nich zajímá o milostné pletky druhého.

Ačkoliv si děti mohou poměrně svobodně hrát a povídat, nesmí si ani malý chlapec dávat sex do souvislosti se svými sestrami, a o to méně v jejich přítomnosti prohodit sexuální narážku či na toto téma zažertovat. Tento stav trvá po celý život a nejhorším projevem hrubého chování je zmínit se bratrovi o milostných pletkách jeho sestry a naopak.

Uplatnění takového zákazu má za následek časný rozpad rodiny, protože chlapci a děvčata musí brzy opustit domov a odstěhovat se jinam, aby se tak vyhnuli vzájemnému střetu. Zc všech uvedených faktů můžeme vyrozumět, proč je v tomto období pozdního dětství tak velký rozdíl mezi sexualitou u nás a v Melanésii. Zatímco u vzdělaných tříd u nás nastává přerušení sexuality a období latence s amnézií, v Melanésii vede velmi raný počátek pohlavního zájmu k takovému typu sexuality, který je u nás zcela neznámý.

Od této chvíle se sexualita Melanésanů postupně a plynule vyvíjí, až k pubertě. Společnost dává mladistvé sexualitě úplnou svobodu za předpokladu, že ono jedno tabu je co nejpřísněji a nejdůkladněji respektováno.

Puberta totiž není zlomový okamžik nebo pouhá chvíle, ale více či méně dlouhé období vývoje, během kterého dochází k úplné přeměně pohlavního ústrojí, systému vnitřních sekrecí i celého organismu. Pubertu nemůžeme považovat za conditio sine qua non sexuálního zájmu nebo dokonce sexuálních aktivit, poněvadž i nedospělá děvčata mohou souložit a velmi mladí chlapci mají erekce a provozují immissio penis.

Věk puberty však musí být nepochybně považován za nejdůležitější mezník v sexuálním vývoji jedince. Sex je navíc v tomto období natolik spjat s dalšími aspekty života, že v této kapitole nebudeme rozebírat sexuální a společenský život odděleně, jako tomu bylo u předcházejících dvou stadií.

Při porovnávání Trobrianďanů z Melanésie a naší společnosti je důležité zaznamenat, že tito divoši nemají v pubertě iniciační rituály. Tento fakt sice na jedné straně vyřazuje z naší diskuse jeden velmi důležitý problém, avšak na druhé straně umožňuje provést přesněji a srozumitelněji srovnání matrilinie a patrilinie, neboť u většiny ostatních divošských společností je období puberty iniciačními obřady úplně zastřeno nebo změněno.

V naší společnosti musíme mluvit o chlapcích a dívkách zvlášť, protože v tomto okamžiku se jejich sexualita ubírá jiným směrem. V životě muže znamená puberta dosažení plných duševních schopností a tělesné vyspělosti a rovněž závěrečnou fázi formování pohlavních znaků. S nově nabytým mužstvím se většinou zcela mění nejen celý jeho vztah k životu, ale i k sexualitě a k pozici, již zaujímá v rodině. S tímto faktem souvisí neobyčejně zajímavý jev, který výrazně ovlivňuje chlapcův postoj k matce, sestře a ostatním příbuzným ženského pohlaví.

Typický chlapec, pocházející z naší civilizované společnosti, začíná v období puberty projevovat rozpačitost před matkou, k sestrám se chová opovržlivě a s jistou dávkou brutality a před svými kamarády se stydí za všechny své ženské příbuzné. Kdo z nás si nepamatuje na ten hrozný pocit studu, když jsme si bezstarostně vykračovali ve společnosti svých spolužáků a najednou potkali buď matku, tetu, sestru, nebo dokonce sestřenici, a museli ji pozdravit.

Prožívali jsme silný pocit viny, jako bychom byli přistiženi inflagrante delicto. Někteří chlapci se snažili nevšímat si rozpačitého setkání a ti statečnější, červenajíce se, nakonec pozdravili. Každý to však pociťoval jako poskvrnu na svém společenském postavení, oslabení svého mužství a nezávislosti.

Nemusíme se zabývat psychologií tohoto jevu, abychom pochopili, že stud a zmatek, který chlapec cítí, je stejného druhu jako ten, který je spojen s prohřeškem proti dobrým mravům. Právě nabyté mužství hluboce ovlivňuje chlapcův pohled na svět, jeho Weltanschauung. Začíná si vytvářet své vlastní názory, osobnost a hrdost, aby si udržel své postavení autority a intelektuálního vůdce.

Je to nové stadium vztahů mezi otcem a synem, další hodnocení a ověřování otcovského ideálu. Ten se hroutí, je-li otec shledán hlupákem nebo hulvátem, pokrytcem nebo starým otrapou. Většinou je pak vyřazen z chlapcova života a každopádně přichází o možnost mít na syna účinný vliv, a to i v případě, že by se později znovu usmířili.

Jestliže naopak obstojí ve velmi tvrdém zkoušení, kterému je v tomto období vystaven, potom je velká šance, že navždy zůstane pro syna ideálem. Toto pravidlo samozřejmě platí i obráceně, neboť otec si v této době syna ověřuje stejně intenzivně a rovněž tak kriticky zkoumá, zda chlapec naplňuje jeho představu ideálu, jak by měl vypadat jeho nástupce. Nový postoj k sexu, jeho nové vyhranění v pubertě velmi ovlivňuje chlapcův postoj nejen k otci, ale také k matce.

Vzdělaný chlapec si teprve nyní plně uvědomuje biologickou povahu pouta mezi ním a Printed on: V případě, že chlapec, jak tomu obvykle bývá, hluboce miluje a ctí svou matku a otce si i nadále idealizuje, lépe se také vyrovná s představou, že byl zplozen během pohlavním styku svých rodičů, i když to zpočátku zasáhne jeho duševní svět.

Jestliže naopak svého otce nenávidí a opovrhuje jím, byť třeba jen skrytě, jak je celkem běžné, potom tato představa dává podnět k tomu, aby matku urážel a znesvěcoval vše, co mu je nejdražší. Nově nabytá pozice muže ovlivňuje především jeho názor na sex. Duševně je chlapec připraven vstřebávat nové vědomosti a fyziologicky je schopen jich využít. Touto dobou většinou získává první lekce sexu a různým způsobem začíná se sexuálními aktivitami. Pravděpodobně často nikoliv normálním, běžným způsobem, ale spíše prostřednictvím masturbace a nočních polucí.

Tato epocha je pro chlapce v mnoha směrech životním rozcestím. Může se stát, že nově probuzené sexuální pudy, podněcující prudký temperament a volnou morálku, chlapce úplně pohltí a vlna nezvladatelné smyslnosti mu vezme půdu pod nohama jednou pro vždy.

V případě, že má dostatek zájmů a pevný morální základ, je většinou schopen se s těmito pudy částečně nebo úplně vypořádat. Dokud v sobě nese ideál mravní čistoty a je schopen za něj bojovat, dokáže povznést sexuální pudy na vyšší úroveň. Pokušení je samozřejmě ve velké míře určeno jeho sociálním prostředím a způsobem života. Národní povaha společnosti, její morální kodex a kulturní hodnoty zavádějí v rámci evropské civilizace značné rozdíly.

V určitých třídách některých zemí jc běžné, že chlapec podlehne zhoubným nástrahám prodejného sexu a jinde zase tuto příležitost nemá.

Některé společnosti ho zbavují velké Části odpovědnosti tím, že stanoví přísné mravní zásady. Vztah mladíka k osobám opačného pohlaví je zpočátku obdobný jako jeho postoj k matce a sestře cítí k nim určité rozpaky s protikladnými pocity přitažlivosti a odpudivosti. Na ženu, která mu není lhostejná a mohla by ho hluboce zasáhnout, pohlíží s obavou a podezřením. Cítí v ní ohrožení své čerstvě nabyté nezávislosti a svého mužství.

Někdy koncem puberty také přichází nový prvek, jakési splynutí sexuality a něhy, v němž se dětské vzpomínky na mateřskou něhu mísí s novými prvky sexuality. Představivost a zvláště snové fantazie způsobují hrozný zmatek a podivně si pohrávají s jeho myslí. Porovnáme-li s ním rolnického nebo proletářského mladíka, zjistíme, že základní rysy zůstávají stejné, ačkoliv se zde zřejmě vyskytuje méně jednotlivých odchylek a celkový obraz je vyrovnanější. Také tady existuje období emocionální krutosti k matce a sestrám, které je zvláště výrazné u rolnického chlapce.

Hádky s otcem bývají zpravidla prudší, protože si syn uvědomuje jak svou sílu a pozici následníka, tak i lačnost po majetku a touhu po uplatnění svého vlivu.

Často mezi nimi v této době začíná skutečný boj o nadvládu. Sexualita neprochází tak násilnou krizí a také se méně dotýká vztahu s rodiči. Hlavní rysy jsou však stejné. Dívka ze vzdělaných tříd prochází krizí v době své první menstruace, která sice zasahuje do její osobní svobody a komplikuje jí život, ale zároveň ji tajemně přitahuje a je toužebně očekávána. Puberta není pro dívku takovým společenským zvratem. Nadále žije doma nebo se vzdělává v internátní Škole, avšak všechno, co dělá a čím se zabývá, včetně její výchovy, souzní s řádem rodinného života nebereme-li ovšem v úvahu moderní dívku, která vykonává svou profesi.

Jejím životním cílem je dočkat se manželství. Ve vztahu k rodině je důležitým prvkem soupeřivost mezi matkou a dcerou, k níž v této době běžně dochází. Je těžké říci, jak často se vyskytuje v přímé a neskryté formě, 17 zcela určitě však zavádí rušivý prvek do typických vztahů spořádané rodiny.

Teprve nyní vstupuje do vztahu otce a dcery ona zvláštní něha, která je často spojována s mateřskou rivalitou. To je konfigurace Elektřina komplexu a má proto zcela odlišnou povahu než oidipský komplex. Když nebudeme brát v úvahu výraznější tendenci žen k hysterii, neboť se zde pohybujeme na půdě normality, je Elektřin komplex méně častým jevem, není tolik společensky významný a rovněž nemá takový dopad na Hospodářská a kulturní studia HKS -.

Na druhé straně je jeho samotný vliv silněji pociťován a incest otce a dcery se z příčin biologického i společenského charakteru vyskytuje ve své skutečné podobě nesrovnatelně častěji než incest matky a syna. Jelikož náš zájem se v této diskusi týká především kulturního a společenského vlivu těchto komplexů, nemůžeme se dopodrobna zabývat paralelami mezi oidipským a Elektřiným komplexem. Stejně tak se nemůžeme pouštět do srovnávání vyšších tříd, kde dochází k silnějším represím a častějšímu výskytu hysterie, avšak k méně případům skutečného incestu, s nižšími třídami, u nichž dívka většinou začíná sexuálně žít dříve a přirozenějším způsobem a tudíž není tolik náchylná k hysterii, ale zato je více obtěžována otcem.

Puberta tam začíná dříve než u nás a zároveň v době, kdy chlapci a děvčata už mají za sebou nějaké sexuální zkušenosti. Ve společenském životě jedince nepředstavuje tak ostrý zvrat jako v těch divošských společnostech, u kterých existují iniciační obřady.

Chlapec postupně nabývá mužství a zároveň se začíná aktivněji starat o hospodářství a záležitosti kmene. Je považován za mladého muže ulatile a na konci puberty se stává právoplatným členem kmene, může se oženit, plnit všechny své povinnosti, a zároveň se těšit ze svých privilegií.

Dívka, která na počátku puberty získává více svobody a nezávislosti na své rodině, musí také zastat více práce, zbylý Čas si krátí nevázanou zábavou a plní obřadní, hospodářské a zákonem dané povinnosti, které jsou ukládány ženám. Avšak změna, která je nejvýraznější a jež nás také nejvíce zajímá, je částečný rozpad rodiny v době, kdy dospívající chlapci a děvčata přestávají být stálými obyvateli domu svých rodičů. Totiž bratři a sestry, jejichž vzájemné vyhýbání začalo už dávno v dětství, musí nyní dodržovat striktní tabu, aby byla vyloučena jakákoliv možnost kontaktu, když provozují sexuální aktivity.

Tomuto nebezpečí má zabránit zvláštní instituce bukumatula. Takto se nazývají zvláštní domy obývané skupinami dospívajících chlapců a děvčat. Chlapec, který dosáhl puberty, odchází do takového domu. Dům patří dospělému mladíkovi nebo mladému vdovei a je obýván přibližně třemi až šesti mladíky, k nimž se přidávají jejich milé.

Dívka se ve svých vzácných nocích cudnosti, kdy není zadána v některém bukumatulu, může vracet domů. Jaký je postoj k matce, otci, sestře či bratrovi, vůči nimž si během tohoto důležitého období chlapec nebo děvče tříbí své city? Stejně jako u moderních mladých lidí v Evropě se jen upevňuje a dotváří to, co se postupně formovalo v předchozích obdobích života.

Matka, od které bylo dítě odstaveno, v nejširším smyslu tohoto slova, zůstává středem celého příbuzenstva a všech vztahů po celý život. Společenské postavení chlapce, jeho povinnosti a privilegia, jsou určovány s ohledem k ní a jejím příbuzným. Nemůže-li se o ni postarat nikdo jiný, bude to muset udělat on a matčin dům zase navždy zůstane jeho druhým domovem.

Náklonnost a vazba předepsaná společenskými závazky je také hluboce zakořeněna v opravdovém citu. Když dospělý muž umírá nebo se mu stane nějaké neštěstí, oplakává ho především jeho matka a její zármutek trvá nejdéle a je nejupřímnější. Přesto zde není mnoho místa pro osobní přátelství, vzájemnou důvěru a intimitu, které jsou typické ve vztahu matky a syna v naší společnosti.

Odpoutání dítěte od matky, které je, jak jsme viděli, v průběhu všech vývojových období snadnější a dokonalejší, bez tolika předčasných bolestných odtržení a jejich násilného potlačení, je dotaženo do konce úplněji a harmoničtěji.

Otec je dočasně stranou zájmu. Chlapec, který byl jako dítě dosti nezávislý a byl členem malé dětské republiky, má nyní sice ještě více svobody v bukumatule, ale na druhé straně je mnohem více svazován různými povinnostmi ke svému kada matčinu bratrovi. Na otce mu nezbývá tolik času, ani o něho nemá takový zájem jako dříve. Později, když nastávají první potyčky se strýcem, se chlapec zpravidla znovu obrací na otce a jejich životní přátelství se ustálí.

Nicméně v tomto stadiu, kdy se dospívající mladík musí učit své povinnosti, je zasvěcován do tradice a studia magie, umění a řemesla, je nejpodstatnější jeho zájem o matčina bratra, který je jeho učitelem a rádcem, a jejich vztahy jsou nyní nejlepší.

Když u nás dospívající mladík vstupuje do společnosti a otevírají se před ním nové zářivé vize, vrhá jejich lesk podivný stín na doposud vřelé city k matce a otci. Jeho vlastní sexualita ho odcizuje od těch, již ho zplodili, vnáší do jejich vztahů rozpaky a vytváří vážné komplikace. V matrilineární společnosti k něčemu takovému nedochází. Absence období rané neslušnosti a prvních vzpour proti rodičům, postupně vzrůstající a otevřená zaujatost sexem od chvíle, kdy začal bouřit jejich mladou krev, a především postoj rodičů, kteří se ke svým dětem staví jako benevolentní diváci, skutečnost, že matka je postupným způsobem úplně vyřazena z chlapcových vášnivých citů, otcův spokojený souhlas, to vše vede k tomu, že zesílená sexualita v pubertě se přímo neodráží na vztahu s rodiči.

Vztah mezi bratrem a sestrou je však jakýmkoliv zesílením sexuality, zvlášť v pubertě, hluboce poznamenán. Toto tabu, zasahující do veškerého volného sdružování obou sourozenců a naprosto vylučující z jejich vztahu sexuální motivy, má také vliv na jejich celkový náhled na sex. Především je totiž nutné si uvědomit, že toto tabu vnáší do pohlavního života muže významnou bariéru, kterou nesmí překročit, a to také utváří nejdůležitější obecné morální pravidlo.

..

Desnudos porno de chicas sexo porn chicas masturvandose abuelas cumloaders madura caliente lesbianas come coños videos pornos nacho vidal anal maduras porn tube hombres blacks on blondes maduras porno secretarias tetonas chicos y hijo videos gratis orgias porno hd videos de masajes orgias mature putillas follando tios hentaies porno grati gordas videospornoxxx sandra milka videos porno casting videos sexo xxx muyzorrras maduras porno amater casero maduras muy guarras gratis xxx vidios pprno porno mujeres calientes videos eroticos porno anal lesbianas masajes lesbianas follandose muy zorras profesoras videosde sexo gratis negras pornotube hd tias gordas ver videos travestis porno grati videos x maduras eroticas hentai maduras.

con polla bbw videos porno de lesvianas jovenes lesvianas desnudas videos de despedidas de lesvianas desnudas viejas sexi porno de casa calientes vídeos porno xxx francheska jaimes ver videos gratis chicas des nudas follando con tetas buenas videos maduritas sex free videos gratis paginas porno porn tetas negras tias calientes cunnilingus mangas hentai vidios porno virgenes ver videos x sexo en la playa masage peliculas pormo porno hd conchas peludas videos porno xl cam porno de rubias dunia montenegro tiffany star follados videos de maduras eroticas videos maduras porno bisex porno amater xxx sexo videos porno transexuales lesvianas jovenes sofia rose xxx gratis gordas gratis lesbianas madura caliente samantha bentley tetona masturbandose desnudas buscar porno rubias peludas viejos free culos gratis gigi love sexo gratis páginas porno despedida de tranxesuales porno bisex porno ver porno videos gratis videos porno free culos calientes videos porno checas sexo lesbico hombres desnudos el culo putasgratis xxx maduras porno pollas porno lesbico forzada xxx caperucita roja porno japoneses tetona porno sado videos caseros lesbianas videos cunnilingus videos videoa porno gratis pollas gordas peludas gordas follando videos porno hermafroditas negras porno amateur xxx porno en castellano maduras videos peliculas pornos xxx en español hd juegos porno porno películas porno de chicas gorditas x shizuka desnuda sofia rose videos morenas enana follando en la calle orgias videoa xxx lesvianas videos x video amateur porno xxx tetas xx porno porno tetonas follando webcams sexo con maduras negras tias con negros porno gratis videos porno hratis chochos rubios desnudos videos sexo gratis maduritas follando gorditas travestis cordoba videos folladas videos porno gratis videos porno gratis maduras videos cunnilingus porn culos grandes follando webcams sexo duro español porn gente haciendo el culo pajas despedida de putas japonesas chicas desnudas despedidas de travestis desnudas viejas gordas desnudas lesbianas penes gigantes sexo transexuales lesvianas xxx españolas xxx viejas gratis coumluder videos gratis videos porno hd porn sexo madura x videos porno videos porno pollas gordas sofia rose porno de virgenes ver videos porno masajes eroticos porno xxx hd videos xxx amateur interracial latinas anal duro videos pornos sexo anal hd escenas xxx lesbianas party vanesa romero porn xvideos esperanza gomez porno gratis folla a tope video porno duro xxx mature videos porno ver vídeos porno español gratis porno pollones xxx abuelas asiaticas travestis follando rusas putas rectuve videos porno gratis enfermeras calientes sexo lesbiana porno videos porno ver videos porno anal chupando pollas grandes porno cachas pelis porn porno lesbianas tias buenas mamadas cachondas ancianas gordas ver vídeos follando mia magma porno gratis videos porno milfs porno.

con viejos gordas bbw videos prono gratis massage rooms videos prono gratis videos porno lesvianas videos intercambios dibujos porno vidios pormo videos sexo rubias tetonas gordas follando hd cachondas xxx maduritas. cumlouder videos gordas vídeos de negros videos porno amater xxx follando gratis porno full hd enanas follando en español xxx hentai porn videos cunnilingus porn ver video porno enanos follando video gratis brutal anal ferrara gomez follar porno gratis en el amor video x de solteras follando porno rubias follando porno amaters maduras calientes negra culona porno guey sexoporno vídeos pornos gratis películas pornográficas gratis porno en español en castellano cunilingus videos porno sexo grupal videos porno gratis videos maduritas videos videos porno online putas rectuve videos masajes eroticos gratis de sexo videos porno con enanos follando abuelas chicas 19 pelirrojas sexo gratis en castellano maduras ver videos porno bdsm amateur xxx maduras zorrras páginas porno sexo con viejas chicas porno gratiss mujeres videos caseros lesbianas follando con viejas cachondas masaje erotico hentai video porno de putas peliculas porno porno gratis hd potno gratis xxx porno sado porno free videos pornos gratis parejas peliculas porno gratis bdsm amateur videos caseros de folladas videos hd xxx videos de parejas porno en español hd xxx español videos xxx rubias 18 orgias videoa xxx videos porno retro buenorras desnudas buscar porno actrices porno paris hilton videos anal porno gratis massage porn 18 videos porno gratis porno españom porno chica corriendose follando video porno en español vidios porno gratis se avecina xxx trans gratis negrasfollando actrices porno lesbianas penes grandes melody star maduros abuelas babosas sexso gratis de maduras porno con videos porno duro anal chupando pollas grandes video gratis free video xxx follar mamadas porno español videos porno pollas negras putas follando videos de tetonas películas pornográficas gratis en castellano gratis porbo sexo gratis porno trios sexo porno gratis masages xxx xxx chicas espiadas tetonas porno animado vieos porno videos porno de gordas sexo ancianas los mejores peliculas porno negritas petardash porni gratis en grupo maduritas.

KRASNE PRDELKY SEX CESKA LIPA

Mapy sex cz ester ládová

V Americe byly miliony a miliony lidí jako ona, a tu jejich soukromou cenzuru odrážel a podporoval zákon. Je skutečně těžké si představit Minnesotu za dnů mé tchýně jako centrum informační sítě prznitelů dětí. Tyto zdi byly po celé Americe už před delší dobou rozbity na padrť, jak jsem si uvědomil už při své návštěvě Salt Lake City počátkem sedmdesátých let, kdy jsem objevil pornografické knihy a časopisy v obchodu, který je přímo přes ulici proti mormonskému Chrámu.

Pobavilo mne, že i město ovládané mormony se neubránilo přívalu pornografie, který následoval po řadě stále liberálnějších soudních rozhodnutí. Je pravda, že tato rozhodnutí ponechala určitý prostor místním restriktivním opatřením, ale pro místní činitele je zjevně příliš obtížné a příliš drahé je využít. Z praktického pohledu byl boj proti cenzuře doveden do vítězného konce. Jako mladý literární kritik a redaktor jsem se tohoto boje zúčastnil.

Má účast nebyla velká a spočívala pouze v tom, že jsem napsal a uveřejnil několik málo článků, přednesl několik málo přednášek a v jednom případě jsem svědčil v případu obvinění z obscenity. Ale k tomu se vztahuje další chumel dávno zasutých vzpomínek, jež probudil můj návrat k Lolitě, časově shodný s článkem Niny Bernsteinové v Times. Jedna z nich je vzpomínka na debatu, kterou jsem na obranu pornografie pořádal na Bard College koncem padesátých let. V těch časech jsem nikdy nepřednášel z připraveného textu a poznámky, na něž jsem se spoléhal, odešly cestou veškerých poznámek, takže dnes, bezmála po 40 letech, trochu váhám nad tím, co jsem vlastně přesně říkal.

Ale pokud jsem schopen svou řeč rekonstruovat, začínala má obrana pornografie literární analýzou. Připustil jsem, že účelem pornografie je vyvolat příjemné vzrušení, a tvrdil jsem, že není důvod pokládat tento účel za méně legitimní než vyvolávání jiných emocí a vášní, jako je hněv, lítost, soucit a tak dále.

Tak jako každý jiný literární žánr může být pornografie napsána dobře nebo špatně a apel na smyslné myšlenky a impulsy může být umělecky zvládnutý nebo neobratný a hrubý.

Myslím, že jsem pak pokračoval tvrzením, že bez ohledu na estetické hodnocení má pornografie hodnotu sama o sobě. Když jsem skončil, zuřivě aplaudovali, a jejich otázky během diskuse byly v podstatě žádostmi, abych ještě znovu opakoval totéž. Ale pak zvedl ruku profesor Heinrich Blücher, kterého jsem znal jen povrchně jakožto manžela Hannah Arendtové. Ač stál ve stínu její rostoucí slávy jakožto politické filosofky, říkalo se o něm, že pracuje na nikdy nedokončených monumentálních Dějinách všeho možného, jež její práci zastíní: Vybaven nejen touto reputací, ale i zastrašujícím držením těla pruského aristokrata, vyskočil a zařval z plných plic s tím nejstrašnějším německým přízvukem: Potřeboval jsem krátkou pauzu, během níž jsem se otřepal z jeho levého háku, ale po vteřině nebo dvou jsem se vzpamatoval natolik, že jsem kontroval důrazným prohlášením, podle něhož sex nemusí být skrytý, aby byl vzrušující.

Pohoršeni — ano, zahanbeni — ano, vyděšeni — ano, znechuceni — ano: Teprve dnes si uvědomuji, že Heinrich Blücher, který jako mladý muž vychovávaný v sexuálně uvolněné kultuře Výmarské republiky měl pornografie plné zuby, dobře věděl, o čem mluví. Ale na rozdíl od dnešní Ameriky — která předstihla ve své sexuální volnosti i výmarské Německo a kde vám pornografie přiteče do domu na pouhé kliknutí myši nebo v televizním záběru, popřípadě zapnutím VCR kanálu4 — bylo v Americe padesátých let pornografie pramálo.

Žil jsem ve světě, kde bylo dost snadné zapůjčit si Fanny Hillovou nebo romány Henry Millera, popřípadě pár dalších stejně kultivovaných pornografických knih, které přátelé pašovali z Paříže. Ale obecně vzato bylo držení pornografie srovnatelné s nákupem drogy. Náhodou jsem takovou konexi měl, a to ve zcela nepravděpodobné osobě vlastního strýce, který pro mne byl spíš něco jako starší bratr. Na rozdíl od jeho bratrů, k nimž patřil i můj otec a kteří se chovali, jako by nic takového jako sex neexistovalo, nedělal můj strýc žádné okolky s tím, že je sexem posedlý.

Ale nakolik mohu říci, ukájel svou obsesi výlučně konzumací pornografie. Že činnosti tohoto druhu nejsou pro něho, objevil ke své doživotní lítosti teprve tehdy, když mu přítel vysvětlil, že má-li se účastnit společné orgie, musí dělat určité věci, jež nepokládal za možné. Právě díky svému strýci jsem shlédl pornografický film, jehož hvězdou byla mladá žena jménem Candy Barr.

Film byl velmi krátký, sotva víc než pětiminutový klip, ale krása té hvězdy a zjevný entuziasmus, s nímž se předváděla, učinil ze snímku klasiku a mezi znalci tvrdé pornografie byl považován za zlatý hřeb. Jelikož jsem skutečně shlédl jeden pornografický film, stal jsem se ve svém okolí předmětem závisti: A jako jediný člověk disponující příslušnou konexí jsem se octl pod tlakem, abych pro ně připravil show.

Nakonec jsem souhlasil, jenže jsem zjistil, že zásobovač mého strýce byl zatčen a že strýc sám velice váhá právem, jak se ukázalo , zda má dát svou cennou kopii Candy Barrové z ruky. Tu velkou událost jsme naplánovali jako party v domě dalšího kolegy z koleje, Jasona Epsteina, tehdy nadějného mladého vydavatele, který se později úspěšně vložil do kampaně za nalezení amerického vydavatele Lolity; a mezi mnoha spisovali a kritiky, kteří se náhle objevili, byla i Susan Sontagová, která později sama publikovala slavný, velebný esej na obranu pornografie.

Když jsem dorazil přímo z Brooklynu s Candy Barrovou v pouzdře a se strýcovým projektorem a plátnem pod paží, vládlo tu intenzivní vzrušení, jež se vybíjelo v mnoha vtipech. Ale ten největší a nejlepší žert měl teprve přijít. Pokoj pronikl omračující zápach čoudícího celuloidu, a když jsem pomyslel, jak stanu před strýcem, šly na mne mrákoty znovu. Všichni ostatní byli buď hluboce zklamaní nebo se svíjeli křečovitým smíchem nad fiaskem, v němž bylo skryto jakési poselství.

Nedlouho potom jsem se připojil k jiné byť částečně ze stejných lidí složené skupině vážených spisovatelů a kritiků, kteří cestovali do Princetownu v Massachusetts, aby svědčili ve prospěch místního knihkupce. Ten měl na skladě román Huberta Selbyho Jr. Proto byl postaven před soud pro porušení místního zákona proti šíření obscénních materiálů. Ale od té doby, kdy Nejvyšší soud vyňal z této regulace díla, jež jako celek mají literární hodnotu, sestávala v takových případech obhajoba prostě ze shromáždění expertních svědků, který tento nezbytný certifikát udělili.

Selbyho pochmurná novela se mi nelíbila a neměl jsem ji rád, ale byla to bezpochyby seriózní práce od talentovaného spisovatele. Proto jsem na svědecké lavici neměl žádný problém s dosvědčením její literární úrovně. Ale pak mne místní magistrátní soudce — který se během obhajoby zle mračil na všechny ty vetřelce z New Yorku a zvlášť kysele na mé svědectví — podrobil křížovému výslechu.

Nezakazuji svým dcerám, aby je četly, a nepátrám po tom, které čtou. Přísně vzato jsem mluvil pravdu, ale nebyla to celá pravda a nic než pravda, protože několik titulů tvrdé pornografie jsem úmyslně uchovával mimo dosah dětí — na nejvyšším regále vysoké knihovny. Stejně jako obvinění Heinricha Blüchera, že zbavuji sex veškerého vzrušení, jsem si soudcovu sarkastickou poznámku zapamatoval.

Kdykoli jsem tu historku vyprávěl, vyškleboval jsem se mu s menckenovským gustem, a moji posluchači také. I když všechny ty pornografické knihy na mé nejhořejší polici patřily do kategorie obvykle označované jako erotica, byla to tvrdá pornografie v tom smyslu, že prostě explicitně popisovaly sexuální aktivitu. Nakolik používaly skutečně románových prvků jako je zápletka a pečlivě vykreslené postavy, vypichovaly a zvyšovaly efekt těch sprosťáckých pasáží.

Ale na té nejvyšší polici bylo i pár knih, které nebyly pornografické ani v nejmenším: Nabokov poslal rukopis do Paříže jen s váháním a teprve poté, kdy ho několik odmítnutí přesvědčilo, že pro něj nikde v Americe nesežene nakladatele5.

Jedno z těch odmítnutí přišlo od nakladatelství Doubleday, kde svedl za jeho přijetí prudkou bitvu Jason Epstein, jehož nadřízení se obávali soudního postihu.

Angličtina nebyla pro Nabokova zcela cizí jazyk — naučil se ji jako dítě v carském Rusku od svých guvernantek a preceptorů — ale přesto mu nebyla tak vlastní jako jeho milovaná, rodná ruština. Než se ve čtyřiceti pustil do románu v angličtině, napsal už mnoho svazků prózy i poezie v ruštině většina z nich vyšla v Evropě poté, co ho bolševická revoluce vyhnala do exilu. A i když nebyl prvním spisovatelem, který dokázal přeskočit do angličtiny z radikálně odlišného rodného jazyka, překonal i svého nejbližšího rivala, Josepha Conrada, v podivuhodně mistrovském ovládnutí nového jazyka.

Ale jak chápu dnes, když čtu Nabokova znovu v novém vydání Americké knihovny, bylo u tohoto lingvistického génia cosi méně obdivuhodného, co rovněž sdílel s Joycem: Uvědomuji si, že je to velmi tvrdé obvinění, ale jak jinak lze čestně popsat přístup stylu tak zamilovaného do sebe sama, že až ztrácí ze zřetele, co chtěl sdělit, a tak esteticky narcistního, že bytostně odmítá jakékoli ústupky čtenáři, a to do té míry, že redaktor často musí v poznámkách dešifrovat pyrotechnickou slovní hru, v níž si autor hoví?

Tento postoj není nějakou specialitou Nabokova a Joyce, ale sdílejí ho prakticky všichni romanopisci a básníci spojení s modernistickým hnutím. A právě Lolita je mezi Nabokovovými romány výjimkou.

Čte se poměrně snadno a lingvistická pyrotechnika se tu sice předvádí, ale je podrobena neobvykle striktní kontrole. Často v dobrém kdy je ochranou před diktátem politiky , někdy ve zlém kde vede k mandarinství a hermeticismu představuje toto estétské krédo prohlášení o nezávislosti umělce na každém jiném závazku než jsou závazky uložené mu zákonitostmi jeho umění.

Toto krédo nemělo fanatičtějšího vyznavače než je Vladimir Nabokov. Jako spisovatel se staral jen o dvě věci. Tou jednou bylo zachycení přesného pocitu a barvy a odstínu a struktury vnímání nebo citu nebo vzpomínky, a tím druhým bylo žonglování s jazykem pro čisté potěšení z uplatnění mimořádné moci, kterou nad ním měl.

Téma románu bylo pro něho jen málo důležité: On sám to formuluje takto:. Příběh pro mne existuje jen potud, nakolik mi dovoluje, co bych prostě nazval estetickou blažeností, tedy pocit, že jsem nějak, někde, spojen s jinými stavy bytí, kde je umění zvědavost, něžnost, laskavost, extáze normou… Všechno ostatní je buď pouhý odpad nebo to, co někteří nazývají Literaturou Idejí….

Kdykoli mohl, snažil se Nabokov vyvést z omylu toho, kdo by snad, veden tématem jeho knihy, ji chtěl interpretovat byť se sympatií jako něco, co patří do těchto strašných kategorií. Dobrým příkladem je tu úvod, který napsal k pozdější reedici Bend Sinister, jednoho ze svých prvních románů psaných anglicky. Bend Sinister je lokalizován do fiktivní země, která upadla do totalitního područí: Ale Nabokov každý takový odkaz odmítal. Nikdy mne nezajímalo to, čemu se říká literatura jako společenský komentář… Nejsem didaktik a nepíšu alegorie.

Jeho hlavním tématem je láska otce k synovi, a nejpodstatnější jsou tu opakované obrazy, jako je kaluž, která se objevuje na samém začátku a pak stále na různých místech jako inkoustová kaňka, inkoustová skvrna, rozlité mléko a řada dalších podobně zajímavých mutací. V morálce je to jako v politice. Lolita pojednává o pedofilovi Humbert Humbert , který svede svou dvanáctiletou nevlastní dceru Lolitu a násilím v tom pokračuje, dokud mu neuteče.

Nabokov má nepochybně pravdu, když popírá, že by Lolita byla pornografické dílo. Nabokov tedy uznává, že problém není v jeho zpracování tématu, ale v tématu samém. Ale právě tady náhle selhává snobský sarkasmus, na němž Nabokov vždy předváděl svou nesmírnou inteligenci a který zastínil jeho normální vášeň pro přesnost, protože ta druhá dvě témata zdaleka nespadají do téže kategorie zakázaného jako představa dospělých, kteří przní děti.

Rozhodně nevyvolávají tutéž hrůzu, pokud ji vůbec někdy v určitých společenských kruzích vyvolávaly. Tuto frázi jsem si vypůjčil z debat o jaderné válce, jež probíhaly v téže době, kdy vyšlo americké vydání Lolity. Stratégové jako Herman Kahn, kteří spekulovali o riziku nukleární války, byli obviňováni, že prolamují tabu vůči ní a tím ji činí pravděpodobnější. Lze vznést analogické obvinění proti Nabokovovu románu o pedofilovi?

Kahn a jeho kolegové se hájili tím, že naopak činí nukleární válku méně pravděpodobnou, když nás učí, jak ji odstrašit. Nabokov žádnou takovou obranu nemá.

Podle jeho vlastního prohlášení se nás nesnaží ničemu učit o pedofilii — ať už tak nebo tak. A i když neváhal označit pedofilii za perverzi, způsob, jak o ní mluví, není zaměřen tak, aby prohloubil naši hrůzu z ní. A tady je paradox. Protože, jak už řekl D.

Ale u Nabokova ne. Právě brilance jeho jazyka, právě ostrost jeho vtipu, právě umělecká forma jeho pojednání napomáhá tímto tabu otřást a zbavit pedofilii její hrůzostrašné aury. Co hůř, blíží se tomu, aby ho omlouval.

Ve své kritice prvního amerického vydání Lolity z r. Méně a méně vnímáme situaci a stále více se soustřeďujeme na lidi. Humbert bez okolků připustí, že je zrůda, a nepochybně zrůda je, ale my jsme stále méně ochotni to připustit. Je důležité si uvědomit, že Trilling to neřekl proto, aby Lolitu pohřbil, ale proto, aby velebil to, co považoval za primární mravní úkol románu, totiž prohloubit čtenářův smysl pro složitost života. V tom jsem s ním tehdy nadšeně souhlasil, a byl jsem ještě méně ambivalentní než Trilling ve věci odstraňování tabu, protože — jak se mi v tom věku a v té době zdálo — z toho může vzejít jen dobro.

Ať je to jak chce, k tomu efektu, který líčí Trilling, u pornografie nedochází. V pornografii nejsou lidé, které bychom měli chápat, je tu jen řada popisně předváděných sexuálních aktů, jež konají tvorové bez tváře, pohánění rozkoší a ničím jiným.

Může to vzrušit čtenářova vlastní hnutí, ale dalo by se říci, že čistá pornografie nikdy neuvede čtenáře do stavu mravního zmatku — dokonce ani tehdy, když se o to snaží. Nejznámnější příklad pornografa, který se snaží zasít mravní zmatek, lze nalézt v Proto byly Sadovy knihy v jeho době zakázány. Na to všechno jsem si vzpomněl, když vyšla Zakázaná znalost Rogera Shattucka, který věnuje mnoho stran odmítnutí Sadovy causy, tj.

Ty úryvky jsou tak nechutné — i pro dnešní vkus, kdy je možné všechno — že je od Shattucka dosti odvážné je citovat: Proč je tedy cituje? Většina spisů o Sadovi, ba i některé antologie, se takové explicitnosti vyhýbají a omezují své citace na filosofické úvahy o zločinu, o vášni, o přirozenosti, o svobodě a podobně.

Ale když takto Sadeho vykucháme, zkresluje ho to k nepoznání. Činy popsané v jeho díle přímo doplňují myšlenky a pravděpodobně je předstihují co do psychologického dopadu.

Když jsem se se Sadem setkal, abych tak řekl, tělesně, byl jsem prolhaností těchto kritiků šokován stejně jako tím, co jsem v jeho knihách našel. Především nikdo z nich jasně neřekl, že pro Sadeho je nejvyšším sexuálním aktem sodomie, s muži i ženami, ale u žen především jako výraz odporu k ženským sexuálním orgánům, takže si Sade dovedl představit — a skutečně to s velkým potěšením popsal — že by se zašily.

Jiná možnost ale je, že Sadovi obdivovatelé chtěli chránit jeho samého, protože se obávali, že pozornost upřená na jeho homosexualitu by omezila jeho údajně univerzální závažnost a zpochybnila by jejich tvrzení, že jeho fantazie jsou závažné pro každého. V každém případě je v souladu s všeobecným kucháním Sada, na něž si Shattuck stěžuje a jež bylo druhým zdrojem mého překvapení, když jsem si poprvé Sada přečetl poté, co jsem četl jeho obhájce.

Stejně hladce, jako přecházeli jeho homosexualitu, jíž jsou jeho knihy prosáklé na první pohled, zakrývají i to, o čem jeho pornografické scény skutečně jsou.

Společně se Shattuckem se domnívám, že jediný způsob, jak to odhalit, je citace a parafráze, takže si tuto metodu ze Zakázané znalosti vypůjčím. Protože mám slabší nervy než on, nebudu reprodukovat Sadeho vlastní jazyk, ale jen malý úryvek jednoho ze Shattuckových výtahů, z něhož ještě navíc vypustím několik detailů.

I v této lehce očištěné verzi zůstává pasáž vysloveně otřesná:. Po bizarní svatební dvojceremonii mezi příslušníky téhož pohlaví, … jsou synové nuceni k homosexuálnímu styku se svým otcem, který napodobuje ječivé chování mladé dívky. Začne bičování, teče krev, odřezávají se prsy, lámou se údy a umisťují se jinam, a vydloubávají se oči, zatímco Noirceuil sodomizuje své oběti.

Sade vkládá Juliettě do úst slova:. Pomáhám mu pohrabáčem zadržet její přirozenou, nutkavou reakci zachránit se… Ostatní nás šoustají a sodomizují. Shattuckova čestnost v diskusi o Sadovi je přesně to, co chybí režiséru Miloši Formanovi ve filmu Lid vs. Jak už jsem se zmínil, setkal jsem se s tímto filmem, právě když jsem začal o cause pornografie znovu uvažovat. Navzdory zuřivému nadhodnocování tohoto filmu jako veledíla kinematografického umění mne Formanova práce pošťouchla přesně opačným směrem, než chtěla.

Flynt je vydavatelem časopisu Hustler, a zboží, které tento časopis nabízí, živě popsal Bob Herbert ve svém sloupku v New York Times:. Fotografie muže, který vráží sbíječku do vaginy nahé ženy, má titulek: Jedna z obálek časopisu ukazuje rozřezané ženské tělo v dárkové krabici.

Fotografie jsou přichyceny na čemsi, co se podobá zuhelnatělé lidské kůži. Okolo jsou rozhozeny žiletky. U otce proto děti hledají pouze laskavou péči a blízké přátelství. Matčin bratr představuje v rámci rodiny princip disciplíny, autority a moci. Žena se ke svému manželovi rozhodně nechová úslužně. Má svůj vlastní majetek a její sféra vlivu je soukromá i veřejná.

Nikdy se nestává, aby děti viděly, jak otec jejich matku týrá. Na druhé straně je otec jen částečným živitelem rodiny a musí pracovat především na své vlastní sestry, zatímco chlapci vědí, že v dospělosti budou muset zase oni pracovat na domácnosti svých sester.

Manželství je patrilokální, což znamená, že se děvče přivdá do domu svého manžela, a pochází-li odjinud, jak se stává ve většině případů, stěhuje se do jeho komunity.

Děti proto vyrůstají ve společenství, v němž jsou legálně cizinci. Nemají právo na půdu ani podíl na slávě vesnice, protože jejich domov, tradiční centrum lokálního patriotismu, majetek i hrdost na předky jsou spjaty s jiným místem. Následkem tohoto dvojího vlivu vznikají neobvyklé a zmatené kombinace sociálních vztahů. Od raného dětství jsou chlapci a dívky jedné matky od sebe v rodině odděleni.

Dochází k tomu následkem dodržování přísného tabu, které mezi nimi nedovoluje intimní vztahy a především zakazuje, aby se společně zabývali jakýmkoliv tématem souvisejícím se sexem.

Stává se proto, že ačkoliv bratr skutečně má nad svou sestrou autoritu, tabu zakazuje ji užít, jedná-li se o její manželství. Privilegium svolit či odmítnout sňatek je tedy ponecháno rodičům dcery. V této jediné záležitosti má největší autoritu matčin manžel, tedy dceřin ženin otec. Základní rozdíl mezi oběma typy rodin, které budeme srovnávat, začíná být jasný. V našem typu rodiny je otec a manžel autoritativní a vlivný a společnost ho v tom podporuje. Naproti tomu u Trobrianďanů je matka nezávislá a její Printed on: Na druhou stranu mají nad dětmi velmi silný vliv matčini příbuzní, zvláště pak její bratr, který je osoba nadaná autoritou, zaopatřovatcl rodiny, po jehož smrti budou synové jeho sestry dědit majetek.

A tak vzorec společenského života a uspořádání rodiny se řídí jinými pravidly než v naší kultuře. Může se zdát, že zatímco zkoumat rodinný život v matrilineární společnosti jc zajímavé, je zbytečné rozvádět ten náš, jenž je každému důvěrně znám a je tolikrát rekapitulován v současné psychoanalytické literatuře. Mohli bychom ho jednoduše považovat za samozřejmý. V přesné srovnávací studii je však podstatné především neztrácet ze zřetele podmínky srovnání. Jelikož data o matrilineárních společnostech, která zde uvádíme, byla získána speciálními metodami antropologického terénního výzkumu, je nezbytné zpracovat stejně i evropský materiál a postupovat tak, jako by byl zkoumán stejnými metodami a posuzován z antropologického hlediska.

Jak jsem již uvedl, v žádném psychoanalytickém popisu jsem nenašel ani jednu konzistentní referenci o společenském prostředí, a tím méně rozbor toho, jak se nukleární komplex a jeho příčiny mění v závislosti na společenské vrstvě naší společnosti. Je přece zcela zřejmé, že dětské konflikty v bohatě vybaveném dětském pokoji měšťanů nebudou stejné jako v příbytku rolníka či jednopokojovém bytě chudého pracujícího člověka. Abychom nyní obhájili platnost psychoanalytické doktríny, bude nutné zabývat se i spodní a méně kultivovanou vrstvou společnosti, kde se věci nazývají pravými jmény, kde je dítě ve stálém kontaktu s rodiči, žije a stravuje se s nimi v jedné místnosti a spí na jedné posteli a kde rodič nemá žádného zástupce, který by mu obraz rodiny komplikoval.

Tady neexistuje dobré vychování, které by zmírnilo tvrdost všech těchto vlivů, a žárlivost i drobná soupeření každodenního života tu přerůstají v zatvrzelé, byť potlačené, nepřátelství. Naše lidové tradice mají kořeny v podmínkách blízkých spíše prostředí dnešního středoevropského a východoevropského rolníka nebo chudého řemeslníka, než prostředí přesycených a nervózami stíhaných lidí z moderní Vídně, Londýna či New Yorku.

Aby bylo srovnání srozumitelnější, rozdělím průběh dětství do několika období, o každém z nich budu hovořit zvlášť, popíšu je a srovnám v obou společnostech. Přesné rozlišení stadií v průběhu rodinného života je pro zpracování nukleárního komplexu důležité, protože psychoanalýza a v tom skutečně tkví jedna z jejích hlavních zásluh , odhalila stratifikaci lidské psychiky a ukázala, že jednotlivé vrstvy zhruba odpovídají stadiím dětského vývoje.

Různá období sexuality, krize, průvodní represe a amnézie, během kterých jsou některé vzpomínky odsunuty do nevědomí z toho všeho lze zpracovat přehledné rozdělení dětského života na jednotlivá období. Kojenecký věk nemluvně je závislé na výživě z matčina prsu a na ochraně rodiče, nemůže se samostatně pohybovat nebo vyslovit svá přání a myšlenky.

Toto období bychom vymezili od narození až po dobu odstavení. U přírodních národů končí mezi druhým a třetím rokem. V civilizovaných společnostech je daleko kratší většinou trvá pouze jeden rok. Pro odlišení stadií dětství je však lepší použít toto přirozené kritérium. V této době je dítě fyziologicky vázáno na rodinu.

Rané dětství období, kdy dítě je sice připoutáno k matce a není schopno vést nezávislou existenci, avšak už se umí pohybovat, mluvit a volně si hrát v blízkosti matky.

Toto období trvá přibližně tři až Čtyři roky a dítě se na jeho konci ocitá asi ve věku šesti let. Toto údobí života zahrnuje první pozvolné odpoutávání se od rodinných vazeb. Dítě se učí odcházet z dosahu rodiny a začíná být soběstačné. Pozdní dětství doba, kdy je dítě relativně samostatné, kdy se potuluje a hraje si s ostatními dětmi. Během tohoto období ve všech větvích lidstva a ve všech společenských třídách začíná být různým Hospodářská a kulturní studia HKS -.

U některých divochů začínají přípravné obřady k iniciaci. U jiných a u našich rolníků a pracujících lidí, a to zvláště na kontinentu, je dítě postupně zaučováno a připravováno na své budoucí zaměstnání. V Západní Evropě a v Americe začínají děti touto dobou chodit do školy. Je to období druhého vymaňování se z vlivu rodiny a končí pubertou, která představuje jeho přirozený konec. Adolescence období mezi fyziologickou pubertou a úplnou společenskou dospělostí.

V mnoha přírodních komunitách jsou do této epochy zařazeny základní iniciační obřady a u jiných kmenů klade kmenový zákon a řád na mladíka a dívku určité požadavky. V moderních civilizovaných společnostech chodí mládež na střední a vysoké školy nebo jiným způsobem dokončuje svou přípravu na budoucí povolání.

Je to období úplné emancipace z rodinného vlivu. U divochů a u nižších vrstev naší společnosti většinou končí toto údobí sňatkem a založením nové rodiny. Kapitola 3 První stadium rodinného dramatu Je obecnou charakteristikou saveů, že narozené mládě není soběstačné a musí se spoléhat na péči, ochranu, teplo a veškeré pohodlí, které mu zajišťuje matka.

Tomu také odpovídá tělesný aspekt vztahu matky a dítěte. Matka na fyziologické úrovni projevuje nutkavý instinktivní zájem o dítě a kojenec zase touží po mateřském organismu, po teple jejího těla, pocitu bezpečí v jejím náručí a především po mléce a kontaktu s jejími prsy. Zpočátku je pro tento vztah určující selektivní náklonnost matky zatímco kojenec je uspokojen jakýmkoliv tělem kojící ženy, matce je drahé pouze její vlastní dítě.

Brzy se však rozlišovací schopnosti projeví i u dítěte a jeho vazba na matku se stává stejně výjimečnou a individuální jako pouto matky. Porod tak vytváří celoživotní pouto mezi matkou a dítětem.

Toto pouto je nejprve založeno na biologickém faktu, že mladí savei nemohou žít bez pomoci. Přežití druhu proto závisí na nejsilnějším instinktu, kterým je mateřská láska. Brzy však do hry vstupuje společnost a k mocnému hlasu přírody připojuje svá zpočátku slabá pravidla. Obyčeje, zákony, morálka a někdy i náboženství všech lidských společností, přírodních i civilizovaných, berou na vědomí pouto mezi matkou a dítětem většinou již od prvního stadia těhotenství.

Matka a někdy také otec musí dodržovat různá tabu a předpisy nebo vykonávat obřady, které nějakým způsobem souvisejí s péčí o nový život v matčině lůně. Porod je vždy důležitou společenskou událostí spjatou s mnoha tradičními zvyklostmi, které mají často souvislost s náboženstvím.

I to nejpřirozenější a nejzřejmější biologické pouto, jaké vzniká mezi matkou a dítětem, je determinováno zároveň fyziologicky i sociálně a nemůže být vyloženo bez přihlédnutí k vlivům tradice a zvyklostí dané společnosti.

Pojďme stručně shrnout a charakterizovat tyto společenské vlivy, které spoluurčují průběh mateřství v naší společnosti. Mateřství je mravní, náboženský a dokonce i umělecký ideál civilizace. Těhotná žena je chráněna zákony i obyčeji.

Mělo by se na ni pohlížet jako na posvátný objekt a i ona sama by se měla ve svém stavu cítit šťastná a hrdá. Historickými a etnografickými údaji je doloženo, že tento ideál může být také skutečně naplněn. Dokonce i v moderní Evropě se v živé podobě uchoval u ortodoxních židovských komunit v Polsku, kde je těhotná žena objektem opravdové úcty a je na své těhotenství hrdá.

Avšak v křesťanských árijských společnostech se u nižších tříd na těhotenství pohlíží jako na břímě a u bohatších lidí je příčinou rozpaků, nepohodlí a dočasného vyřazení ze společenského života.

Jelikož tedy musíme uznat, že matčin postoj k těhotenství je důležitý pro její budoucí city k potomstvu, a jelikož se tento postoj významně liší v závislosti na prostředí a společenských hodnotách, je důležité, aby byl tento sociologický problém zkoumán podrobněji.

Množství obyčejů, mravní zásady a ideály činí z matky opatrovnici dítěte, což více méně platí jak u nižších, tak i u bohatých vrstev všech národů Evropy. Přestože je tento vztah natolik zásadní a biologií pojištěný, v jistých společnostech obyčej a ochablost vrozených pudů umožňují významné odchylky.

Tak například existuje zvyk odesílat dítě přibližně na první rok jeho života k najaté náhradní matce. Tento obyčej býval velmi častý u střední třídy ve Francii. Stejně neblahý zvyk je chránit prsa ženy a najmout náhradní kojnou nebo krmit dítě umělou stravou, což bývalo u bohatých tříd běžnou praxí, avšak dnes je to považováno za nepřirozené. Tady opět sociolog musí vstoupit do hry a doplnit, jak mateřství vypadá ve skutečnosti a jak se liší v závislosti na národních, ekonomických a mravních rozdílech.

Nyní se budeme zabývat tímtéž vztahem v matrilineární společnosti na březích Pacifiku. Melanéská žena svému dítěti vždy projevuje vášnivou náklonnost a společnost její city podporuje a tuto náklonnost podněcuje a idealizuje prostřednictvím různých zvyků a obyčejů. Od samotného počátku těhotenství musí budoucí matka dodržovat různá stravovací tabu, vykonávat určité obřady, a dbát tak o prospěch dítěte.

Podle obyčeje se na těhotnou ženu pohlíží jako na objekt úcty a tento ideál je také naplněn skutečným chováním a cítěním domorodců.

V průběhu matčina prvního těhotenství se koná jistý komplikovaný obřad, jehož přesný cíl není zcela jasný, avšak zřejmě zdůrazňuje význam těhotenství a ženě jsou v jeho rámci prokazovány různé pocty. Významnou formou tabu, které musí matka po porodu dodržovat, je pohlavní zdrženlivost.

Nádherné vyjádření vysokých morálních standardů domorodců souvisejících s tímto zvykem viz Kontakt národů a střet kultur The Contact ofraces and Clash ofculture od G. Po porodu bývá matka s dítětem asi na měsíc v ústraní. Během té doby na dítě neustále dohlíží a pečuje o ně a do jejího příbytku mají přístup jen některé ženské příbuzné.

Adopce je za normálních okolností velmi vzácná, a když už k ní dochází, tedy až po odstavení dítěte. I v takovém případě je dítě adoptováno jen blízkými příbuznými, nikdy ne cizími lidmi. Přirozená pouta mezi matkou a jejím potomkem jsou upevňována celou řadou zvyků, zejména obřady, mezi něž patří například rituální omývání matky a dítěte, zvláštní tabu, která matka musí dodržovat, a předvádění dítěte návštěvníkům.

Rank ve své práci, která má významný podíl na vývoji psychoanalýzy, ukázal, že nitroděložní existence a vzpomínky na ni jsou pro další život důležité. Ať už si o traumatu z porodu myslíme cokoliv, není pochyb o tom, že první měsíce po porodu dochází působením jak biologických tak společenských sil k vytvoření určitého stavu blaženosti, který je později přerušen traumatem z odstavení.

Výjimečné odchylky od tohoto procesu byly zjištěny pouze u vyšších vrstev civilizovaných společností. Je dosti překvapivé, že v přírodní společnosti, kde neznají fyzická pouta otcovství a kde je dodržováno mateřské právo, má otec mnohem důvěrnější vztah k dětem, než je obvyklé u nás. V naší společnosti totiž otec nehraje v životě malého dítěte příliš významnou roli.

Obyčej, zvyky a pravidla dobrého chování dobře situovanému otci nařizují vyhnout se dětskému pokoji, zatímco rolník či pracující muž musí nechat péči o dítě na manželce skoro po celý den. Možná mu vadí, kolik času a péče dítě vyžaduje, avšak je pravidlem, že s dítětem nepomáhá, ani do situace nijak nezasahuje. Víme již, že u Melanésanů je otcovství čistě společenský vztah. Část tohoto vztahu spočívá v mužově povinnosti vůči manželčiným dětem. Očekává se od něj, že je bude na rukou nosit, což je fráze, která již byla citována.

Musí je nést, je-li matka na pochodu unavená, a rovněž doma se musí na péči o děti podílet, umývat je a pomáhat jim, když něco potřebují. V divošském jazyce existuje mnoho výrazů popisujících otcovství a útrapy s ním spojené a také povinnosti dětí chovat úctu ke svému otci. Typický trobriandský otec je tvrdě pracujícím a svědomitým pečovatelem, čímž plní povinnost, kterou mu ukládá společenská tradice. Ve skutečnosti se však otec vždy o děti zajímá sám od sebe, někdy i Hospodářská a kulturní studia HKS -.

Porovnáme-li tedy patriarchální a matrilineární vztahy v tomto raném stadiu, zjistíme, že hlavní rozdíl tkví v otcovství. V naší společnosti je otec držen stranou a v nej lepším případě hraje vedlejší úlohu. U Trobrianďanů je otec mnohem aktivnější, což je důležité především proto, že je mu dán daleko větší prostor pro utváření láskyplného vztahu k dětem. Až na pár výjimek nedochází v obou společnostech k větším rozporům mezi biologickými sklony a společenskými podmínkami. Kapitola 4 Otcovství ve společnosti mateřského práva Nyní jsme dospěli k období, kdy je dítě již odstaveno, učí se chodit a začíná mluvit.

Biologicky se však jen pozvolna stává nezávislé na těle matky. Dítě stále zaníceně touží po její přítomnosti, doteku jejího těla a něžném objetí.

To je přirozený, biologicky podmíněný sklon dítěte, avšak naše společnost se staví jeho touhám dříve nebo později do cesty. Především bychom si měli uvědomit, že období, do kterého právě vstupujeme, začíná procesem odstavení. Šťastný, harmonický život kojence tak končí, nebo je přinejmenším narušen. U vyšších tříd je dítě na odstavení připravováno a dochází k němu natolik pozvolně, že většinou proběhne bez jakéhokoliv šoku. Avšak u nižších tříd naší společnosti je odstavení bolestivá rána pro matku, a tím spíše pro dítě.

Později je intimita mezi matkou a dítětem vystavena dalším překážkám. Dítě prochází obdobím výrazných změn: Pečovatelský systém vyšších tříd odděluje matku a jejího potomka pozvolným způsobem.

Dítě neprožívá žádný šok, avšak v jeho životě zůstává trhlina a pocit nenaplněné touhy. U nižších tříd se dítě dělí o postel se svými rodiči a stává se tak zdrojem rozpaků a nešvarů, je nuceno snášet surové a násilné odmítání. Jak lze tedy na tomto stadiu porovnat přírodní mateřství na korálových ostrovech Nové Guineje s tím naším?

Především odstavení probíhá u Trobrianďanů mnohem později, když už je dítě samostatné, pobíhá okolo, zajímá se o věci kolem sebe a také může všechno jíst. Nastává tedy ve chvíli, kdy dítě nechce a ani nepotřebuje kontakt s matčinými prsy, a proto k prvnímu bolestnému odtržení nedochází. Matriarchát, tedy vláda matky, v žádném případě neznamená, že je matka strašlivá a nelítostná saň.

Trobriandská matka se o své děti stará, miluje je a hraje si s nimi téměř stejně láskyplně jako ve stadiu předešlém a mravní zásady a obyčeje kmene to také nařizují. Dítě je k ní připoutáno, rovněž v souladu se zákony, obyčeji a zvyklostmi, těsněji než její manžel, jehož práva jsou podřízena právům dětí. Psychologie intimních manželských vztahů má proto odlišnou povahu než u nás a nestává se, že by kvůli otci matka odmítala své děti.

Další rozdíl je, že melanéská matka je mnohem shovívavější než typická evropská matka. Jelikož dítě není příliš vedeno a sotva dostává nějakou mravní výchovu a protože ta, jíž se mu dostat má, přichází až později a prostřednictvím jiných lidí, není zde mnoho důvodů k přísnosti. Matčiny malé nároky na disciplínu sice na jedné straně vylučují až přílišnou přísnost, která se občas vyskytuje v naší společnosti, avšak na druhou stranu snižují smysl pro povinnost a touhu dítěte matku potěšit a získat si její přízeň.

Je třeba si uvědomit, že tato dětská touha je jedna z věcí, jež utužují vazbu mezi rodiči a dětmi u nás a dávají velkou naději pro vytvoření trvalého vztahu na celý život.

Také zde bych rád uvedl jako výjimku moderní americkou a britskou rodinu, v níž otec postupně ztrácí svou patriarchální pozici. Protože se však okolnosti rychle mění, není bezpečné ji zde včlenit do našich Printed on: Psychoanalýza nemůže chovat naději, že se oidipský komplex uchová i v příštích generacích, které už budou znát jen slabého otce pod pantoflem.

K němu budou děti pociťovat spíše soucitnou lítost než nenávist a strach Co se týká otcovského vztahu, v naší společnosti se otec stále těší patriarchálnímu statusu, a to bez ohledu na národnost či společenskou třídu. Je hlavou rodiny, důležitou spojnicí rodu a rovněž ekonomickým zaopatřovatelem.

Jako absolutní vládce rodiny se snadno stává tyranem a v takovém případě vznikají mezi ním a jeho manželkou a dětmi různé formy napětí, jejichž konkrétní podoba velmi závisí na sociálním prostředí. U bohatých tříd západní civilizace je dítě odděleno od otce všemi typy pečovatelského systému. Ačkoliv je dítě stále s chůvou, jeho matka se mu věnuje, dohlíží na ně, a tak zaujímá v jeho citech stále dominantní místo. Na druhé straně otec jen zřídkakdy vstupuje do dětského světa, a když, tak pouze jako divák a cizinec, před kterým se děti musí dobře chovat a předvádět se.

Je autoritou, původcem trestů, a proto se v očích dítěte stává jakýmsi strašákem. Výsledkem je kombinace dvojího pohledu. Na jedné straně je považován za dokonalou bytost, v jejíž prospěch musí být uděláno vše, ale zároveň je na něm cosi strašidelného, čehož se dítě bojí, a rovněž si uvědomuje, že uspořádání domácnosti se řídí jeho pohodlím.

Milující a sympatický otec snadno zaujme prve zmíněnou roli poloboha. Nafoukaný, obhroublý nebo netaktní otec brzy vyvolá nedůvěru nebo dokonce i nenávist dítěte. Matka se ve vztahu k otci stává jakýmsi prostředníkem, jenž někdy zažaluje potomka jeho svrchovanosti, zároveň však může proti trestu zakročit.

V jednopokojových domácnostech s jedinou postelí, jaké nalézáme u chudého rolnictva ze střední a východní Evropy nebo u nižších pracujících vrstev, je situace jiná, ale výsledek je v podstatě stejný. Otec má vzhledem k uvedeným podmínkám těsnější kontakt s dítětem, což ve výjimečných případech vede k lepším vztahům, avšak většinou to vyvolává mnohem akutnější a chronické napětí v rodině. Když se unavený otec vrací z práce nebo jde opilý z hospody, samozřejmě si vybíjí svoji nevrlost na rodině a týrá matku i děti.

Neexistuje jediná vesnice či chudinská čtvrť moderního města, kde by se neobjevily případy čisté patriarchální krutosti. Ze svých vlastních vzpomínek mohu uvést mnoho případů, kdy se rolničtí otcové vrátili opilí domů a zbili své děti pouze pro potěchu nebo je vytáhli z postele a poslali do studené noci.

Když se pracující otec vrací domů, i v těch nejlepších případech musí děti ztichnout, přestat si neurvale hrát, potlačit bezprostřednost a dětské výbuchy radosti a bolesti.

V chudých domácnostech má otec rovněž svrchované právo udílet tresty, zatímco matka je jen jakousi přímluvkyní, která je často vystavena témuž zacházení jako její potomci.

V chudších domácnostech je navíc ekonomická role živitele a společenská moc otce mnohem zřetelnější a působí ve stejném duchu jako jeho osobní vliv. Role melanéského otce se v tomto stadiu od role evropského patriarchy velmi liší.

V druhé kapitole jsem stručně vylíčil jeho značně rozdílné společenské postavení jako manžela a otce i jakou úlohu zaujímá v domácnosti. Není hlavou rodiny, nepředává rodový původ svým dětem a ani nezaujímá roli hlavního živitele. To od základů mění jeho právní postavení, a tím pádem i vztah k manželce. Trobriandský muž se jen zřídka se svou ženou hádá, sotva ji někdy hrubě napadá a v žádném případě ji není schopen dlouhodobě tyranizovat. Dokonce ani na sexuální život nepohlíží domorodý zákon a zvyklosti jako na manželčinu povinnost a manželovo privilegium, jako je tomu v případě naší společnosti.

Trobriandští domorodci zastávají tradicí předepsaný názor, že manžel je za sexuální služby manželce zavázán, musí si je zasloužit a platit za ně. Jeden ze způsobů, vlastně hlavní způsob, jak dostát této své povinnosti, je prokazovat služby a náklonnost jejím dětem. Existuje mnoho domorodých pořekadel, v nichž jsou tyto principy vyjádřeny formou poněkud nevázaného folkloru.

Později, v období raného dětství, si s dítětem hraje, věnuje se mu a učí ho tolika zábavným kratochvílím, kolik ho jen napadne. Tudíž právní, morální a obyčejové tradice kmene a veškeré tlaky společenské organizace spolupůsobí tak, že muž ke své manželské a otcovské roli má úplně jiný postoj než patriarcha.

Přestože musí být tento postoj definován abstraktně, v žádném případě se nejedná o pouhý právní princip, který se nedotýká skutečného života. Projevuje se v každé maličkosti všedního života, proniká do vztahů v rodině a ovládá city mezi jednotlivými členy. Děti nikdy nevidí svou matku ponižovanou, týranou nebo otrocky závislou na svém manželovi, a to ani v případě, že je ženou prostého původu provdanou za náčelníka. Nikdy nepocítí otcovu tvrdou ruku. Není jejich příbuzný, vlastník ani dobrodinec.

Nemá na ně žádná práva ani privilegia. Přesto je na ně citově vázán stejně jako každý normální otec na světě, a proto se pokouší získat si jejich lásku a udržovat nad nimi svůj vliv v souladu s tím, co vyžaduje tradice. Srovnáváme-li evropské a melanéské otcovství, nesmíme ztratit ze zřetele biologická ani sociologická fakta.

Biologicky je nepochybně v každém průměrném muži tendence cítit ke svým dětem lásku a něhu. Tato tendence však není zřejmě dostatečně silná k tomu, aby překlenula všechny těžkosti, jež děti na svého rodiče uvalí.

Proto když do hry vstoupí společnost a v nějakém případě prohlásí, že otec je absolutním pánem a děti jsou tu pro jeho prospěch, pohodlí a slávu, potom společenský vliv poruší rovnováhu mezi přirozenou náklonností k potomkům a přirozeným odporem k obtížným situacím.

Když se naopak v mntrilineární společnosti nepřiznávají otci žádná privilegia ani práva na city k jeho dětem, nýbrž si je musí získat, a když se v téže necivilizované společnosti vyskytuje méně tíživých situací působících neblaze na jeho nervy, ambice a ekonomickou zodpovědnost, má více volnosti k tomu, aby podlehl svým otcovským instinktům.

V naší společnosti je tedy spolupůsobení biologických a společenských sil uspokojivé v tom nejranějším dětství, ale později se začínají ukazovat jeho nedostatky.

V melanéské společnosti harmonické vztahy přetrvávají. Přesvědčili jsme se, že otcovské právo má lví podíl na příčinách rodinného konfliktu tím, že zaručuje otci společenské nároky a privilegia, která nejsou úměrná jeho biologickým sklonům ani lásce, již je schopen svým dětem dát a v nich vyvolat. Kapitola 5 Sexualita v období raného dětství Čtenář, který se zajímá o dětskou sexualitu a psychologii dítěte, by měl nahlédnout též do Sexuálního života dítěte Das Sexualleben des Kindes , , od A.

Molla a do sborníku sestaveného Havelockem Ellisem pod názvem Studie k psychologii sexu Studies in the Psychology of Sex , , s. Rovněž do prvního dílu z roku , s. Přestože se zabývám stejným tématem jako Freud a jiní psychoanalytici, doposud jsem se snažil vyhýbat oblasti sexuality jednak abych zdůraznil sociologický aspekt svého přístupu a jednak abych nezabředl do akademických úvah, jako je povaha vazby mezi matkou a dítětem nebo koncept libida.

Avšak v tomto stadiu, kdy si děti začínají samostatně hrát a rozvíjejí svůj zájem o lidi kolem a jejich Činnosti, sexualita vystupuje na povrch v podobě, jež je přístupná vnějšímu sociologickému pozorování a jež přímo zasahuje do života rodiny. Kdo pozorně sledoval evropské děti a sám Printed on: Kromě světa legitimních, normálních a krásných věcí se jim otevírá svět ostýchavých tužeb, tajných zájmů a skrytých popudů. Začínají se utvářet dvě kategorie věcí, kategorie, které přetrvají po celý život: U některých lidí je vše neslušné úplně potlačeno a pravé hodnoty slušnosti nabobtnají v zatrpklou puritánskou ctnost nebo v ještě více odpudivé pokrytectví konvenční morálky.

Jindy je slušné zcela zadušeno záplavou pornografického ukájení a druhá kategorie se rozvine v úplnou chlípnost mysli, která není o nic méně odpudivější než ona pokrytecká ctnost.

V druhém období dětství, kterým se nyní zabýváme a do něhož podle mého schématu spadají děti přibližně od čtyř do šesti let, se neslušné projevuje zájmem o vyměšovací funkce, exhibicionismem a hrami s neslušným odhalováním, často provázenými krutostí. Pohlaví na to v podstatě nemá vliv a zájem o reprodukční akt je minimální. Každému, kdo žil delší dobu mezi rolníky a zná důvěrně jejich dětství, je zřejmé, že k těmto jevům dochází zcela běžně, avšak skrytě.

U pracujících tříd je tomu podobně. Pozorování bohatých společenských vrstev, které je daleko složitější než mezi rolníky, by se však z morálních, pedagogických a eugenických důvodů mělo naléhavě uskutečnit a rovněž by měly být vyvinuty přiměřené výzkumné metody. Domnívám se, že výsledky by do značné míry potvrdily některá tvrzení Freuda a jeho Školy.

V rámci rozlišování mezi slušným a neslušným spadají rodiče, zejména matka, zcela do první kategorie a v dětské mysli zůstávají neslušným naprosto nedotčeni. Pro dítě je představa, že by matka mohla o nějaké jeho chlípné hře vědět, nanejvýš odporná. Dítě rovněž odmítá dotýkat se v matčině přítomnosti jakékoliv sexuální tematiky nebo s ní na toto téma hovořit.

Na otce, jenž je rovněž striktně vyřazen z neslušné kategorie, je navíc pohlíženo jako na morální autoritu, kterou by tento druh myšlenek a zábavy mohl rozhněvat. Neslušné totiž vždy přináší pocit viny. Podle mého názoru rivalita mezi matkou a dcerou nezačíná v tomto raném stadiu.

Každopádně jsem nikdy nevypozoroval stopy, které by tomu nasvědčovaly. Vztahy mezi otcem a synem jsou komplikovanější. Ačkoliv, jak jsem již poznamenal, nemá malý chlapec vůči své matce takové myšlenky, touhy či pudy, které by on sám řadil do kategorie neslušných, nemůže být pochyb o tom, že při těsném tělesném kontaktu s matkou dochází v jeho mladém organismu k sexuálním reakcím.

V rolnických komunitách radí staré klevetnice mladým matkám, aby chlapce starší tří let nechávaly spát odděleně. Výskyt dětských erekcí je v těchto komunitách dobře znám stejně jako fakt, že chlapec lne k matce jiným způsobem než dívka. Skutečnost, že za těchto podmínek je mezi otcem a mladým chlapcem prvek sexuální rivality, nezpochybňuje ani vnější sociologický pozorovatel. Psychoanalytikové jsou o tom skálopevně přesvědčeni.

U bohatších tříd se přímé konflikty většinou neprojevují, ale vznikají v představách ve vytříbenější, možná však stejně zákeřné formě. Je třeba si uvědomit, že v tomto stadiu, kdy dítě začíná projevovat rozdílnou povahu a temperament v závislosti na pohlaví, jsou rodičovské city jiné k dcerám a jiné k synům. Otec vidí v synovi svého nástupce a někoho, kdo zaujme jeho místo v rodu a v domácnosti.

Je proto k synovi ve všem mnohem kritičtější, což ovlivňuje jeho city dvojím způsobem: Na druhou stranu už v tomto stadiu vede určitá míra rivality, nelibost z budoucího nahrazení a melancholie odcházející generace opět k odpovědi v podobě nepřátelských pocitů. Toto nepřátelství, v obou případech potlačené, zatvrzuje otce vůči synovi, jenž na to reaguje rovněž nepřátelskými pocity.

Matka naproti tomu k negativnímu citu k synovi nemá důvod, a navíc k němu chová obdiv jako k budoucímu muži. Otcovy city k dceři opakovaní sebe samého v ženské formě Hospodářská a kulturní studia HKS -. Tudíž společenské faktory jsou smíšeny s biologickými a způsobují, že otec tíhne něžně ji k dceři než k synovi, zatímco u matky je tomu naopak. Musíme však podotknout, že záliba v potomkovi nemusí mít sexuální podtext jen proto, že jde o potomka opačného pohlaví.

V Melanésii se dítě sexuálně vyvíjí úplně jiným způsobem. Biologické pudy se zcela jistě v zásadě neliší. Avšak nepodařilo se mi nalézt žádné známky něčeho, co by se dalo nazvat dětskou neslušností nebo skrytým světem, ve kterém by se děti oddávali tajným zábavám zahrnujícím zájem o vyměšovací funkce či exhibicionismus. Zkoumání těchto záležitostí s sebou přirozeně nese jisté komplikace, protože s divošským dítětem je těžké navázat osobní kontakt.

Kdyby existoval neslušný svět jako u nás, potom by bylo zbytečné zpovídat průměrného dospělého divocha, stejně jako by bylo zbytečné zpovídat konvenční matku, otce či chůvu v naší společnosti.

U divochů však existuje jedna okolnost, která natolik zásadně mění celou situaci, že není možné se mýlit. Totiž v okamžiku, kdy se objeví dětská sexualita pohlavního typu, k čemuž dochází poněkud později než v období, kterým se zabýváme nyní, tak okolo pěti až šesti let, nikdo z divochů tyto projevy nepotlačuje, nekritizuje ani neodsuzuje. Z toho vyplývá, že jestli v raném dětství existuje neslušnost, měla by být stejně snadno sledovatelná jako pozdější pohlavní stadium sexuálních her. Jak vysvětlíme, že u divochů neexistuje stadium, které Freud nazývá stadiem předpohlavním či obdobím análně-erotického zájmu?

Lépe tomu porozumíme poté, co probereme další stadium dětského vývoje, v jehož průběhu se sexualita melanéských dětí zásadně odlišuje od té naší. Kapitola 6 Příprava na život Právě vstupujeme do třetího stadia dětství, počínajícího mezi pátým až sedmým rokem. V tomto období se dítě začíná cítit nezávisle, vytváří si vlastní hry a vyhledává své vrstevníky, se kterými se rádo potuluje mimo dosah dospělých. Dětská hra přechází ve vyhraněnější činnosti a vážnější životní zájmy. Sledujme nyní naše dva paralelní případy v tomto stadiu.

V Evropě vzdálí dítě od rodinného vlivu vstup do školy nebo u nevzdělávaných tříd příprava na budoucí povolání. Chlapec či dívka ztrácejí do určité míry svou výhradní vazbu na matku. Chlapci se často v tomto období stává, že některé prvky vášnivé něhy, které cítí ke své matce, dočasně přenese na nějakou náhradní matku. Tento přenos však nesmíme zaměňovat s mnohem pozdější tendencí pubertálních chlapců zamilovat se do starší dívky či ženy.

Současně se již probouzí touha vymanit se z všemocné intimity mateřského zájmu, a dítě se proto odmítá se vším svěřovat svým rodičům. U rolníků a nižších tříd nastává proces emancipace od matky dříve než u vyšších vrstev, ale v podstatě se mnoho neliší.

Je-li matka silně vázaná na dítě, a zvláště pak na chlapce, má sklon k určité žárlivosti a odporu vůči tomuto procesu a snaží se mu nějakým způsobem zabránit. Zpravidla to vede jen k tomu, že odtržení je ještě bolestivější a intenzivnější. Děti na korálových plážích západního Pacifiku mají podobné tendence. Dokonce se projevují ještě výrazněji, protože absence povinné Školní docházky a přísné disciplíny umožňuje, aby se vrozené sklony a dětská přirozenost mohly volněji projevit.

Matka v Melanésii neklade žárlivý odpor ani neprojevuje znepokojení nad počínajícími projevy dětské nezávislosti. To proto, že tady chybí hlubší zájem matky o vzdělání dítěte. V tomto období si děti na Trobriandově souostroví začínají v rámci komunity utvářet své malé mládežnické společenství. Potulují se v tlupách a společně s dalšími Printed on: Rodiče se je nikdy nesnaží omezovat, zasahovat do jejich aktivit nebo po nich vyžadovat každodenní povinnosti.

Zpočátku má samozřejmě rodina na dítě značný vliv. Proces emancipace však postupuje pozvolným, nepřerušovaným a přirozeným způsobem. V tom je značný rozdíl mezi evropskými podmínkami, kde dítě často přechází z důvěrného rodinného prostředí do chladné školy nebo jiného přípravného zařízení, a Melanésii, kde proces emancipace probíhá postupně, uvolněně a bez stresů.

Jakou roli hraje v tomto období otec? Kromě několika moderních fází vývoje rodinného života v Británii a Americe představuje otec v naší společnosti i nadále princip autority v rodině. Mimo domov ve škole, dílně nebo přípravném učení, kde dítě z rolnické rodiny často pracuje vládne otec buď osobně, nebo v zastoupení.

V tomto stadiu dochází u dětí z vyšších tříd k důležitému procesu k utváření vědomí otcovské autority a ideálu otce. Dítě začíná nyní chápat to, co předtím pouze tušilo a cítilo, totiž že otec je ustanoven jako hlava rodiny a má také ekonomický vliv.

Matka nebo vychovatelé dítěti v různé míře a rozličnými způsoby vštěpují ideál otcovy moudrosti, neomylnosti, spravedlivosti a moci prostřednictvím mravních a náboženských ponaučení. Hrát roli ideálu není nikdy jednoduché a zůstat v ní i v běhu všedního života je vskutku mimořádný výkon, zvláště pak pro někoho, jehož špatné rozpoložení a vrtochy nejsou usměrňovány žádnou disciplínou.

A tak se dětská představa o ideálním otci hroutí ještě dříve, než se stačí zcela zformovat. Dítě cítí zprvu z otcovy špatné nálady a slabosti jakési zneklidnění, má z jeho hněvu strach a matný pocit nespravedlnosti, a je-li výbuch příliš silný, možná i pocit studu.

Brzy si k otci vytvoří svůj vlastní postoj, plný rozporuplných emocí, v němž se mísí úcta s opovržením, láska s odporem, něha se strachem. Právě v tomto období dětství má společenský vliv, díky působení patriarchální instituce, dopad na postoj dítěte k jeho otci.

Mezi chlapcem a otcem výrazněji krystalizuje jak soupeřivost následníka a toho, jenž má být nahrazen, tak i vzájemná žárlivost popsaná v předcházející části, což způsobuje, že negativní prvky v otcovsko-synovském vztahu převládají výrazněji, než je tomu ve vztahu otce a dcery. U nižších tříd je proces idealizace otce drsnější, avšak neméně důležitý.

Jak jsem již řekl, otec je v typické rolnické domácnosti zcela otevřeně tyranem. Matka se podvoluje jeho svrchovanosti a přenáší tento postoj na děti, které ho uctívají a zároveň se obávají kruté moci, již otec představuje.

I v tomto případě cit sestává z rozporuplných emocí a otec rovněž výrazně preferuje své dcery. Jaká je úloha otce v Melanésii? V tomto stadiu vývoje dítěte není třeba o ní mnoho říkat. Otec i nadále přistupuje k dětem kamarádsky. Pomáhá jim a učí je všemu, co chtějí umět.

Je pravdou, že děti v tomto vývojovém stadiu nevěnují otci tolik pozornosti, a spíše dávají přednost svým vrstevníkům. Otec je však vždy nablízku jako rádce, napůl kamarád ve hře a napůl ochránce. Přesto v tomto období vstupuje do života mladých chlapců a děvčat princip kmenového zákona a autority, nutnost podrobit se omezení a zákazu určitých žádoucích věcí. Avšak tento zákon a omezování nejsou reprezentovány otcem, nýbrž zcela jinou osobou matčiným bratrem, mužskou hlavou rodiny v matriarchální společnosti.

Je to on, kdo třímá v rukou potestas a také ji rozsáhle využívá. Autorita matčina bratra je sice velmi obdobná té, kterou u nás zastává otec, ale není s ní úplně identická.

Především jeho vliv začne působit na dítě daleko později, než je tomu u evropského otce. Dále nikdy nevstupuje do intimity rodinného života a naopak žije v jiné chatrči a často i v jiné vesnici než jeho sestra, která podle pravidla patřilo kality trobriandského manželství bydlí s dětmi u svého manžela a otce svých dětí. A tak strýcův vliv působí z určité vzdálenosti, Čímž se vylučuje tyranizování za každou maličkost, které je nejvíce nepříjemné. Do života dítěte, ať už chlapce nebo dívky, vnáší strýc dva prvky.

Především povinnosti, zákazy a různá omezení a na druhém místě, Hospodářská a kulturní studia HKS -. Omezení přichází v okamžiku, kdy strýc začíná řídit chlapcovy aktivity, požadovat na něm určité služby a seznamovat ho s některými kmenovými zákony a zákazy. Mnohé z toho mu již bylo vštípeno jeho rodiči, ale kada matčin bratr je ten, ke komu chlapec vždy vzhlíží jako k právoplatné autoritě.

Od svých šesti let je chlapec strýcem nabádán, aby se účastnil výprav, začal pracovat v zahradách a pomáhal při sklizních. Během těchto činností, které vykonává ve vesnici matčina bratra spolu s dalšími členy svého klanu, se chlapec dozvídá, že i on přispívá k butura klanové slávě. Začíná cítit, že toto je jeho vlastní vesnice a jeho vlastní lidé, a učí se tradice, mýty a legendy svého klanu. Dítě v tomto období rovněž Často pracuje spolu s otcem a je zajímavé sledovat jeho rozdílný postoj k těmto dvěma starším muž ským příbuzným.

Otec je mu stále blízký. Chlapec s ním rád pracuje, pomáhá mu a učí se od něho, ale zároveň mu stále více dochází, že taková spolupráce je založena na jejich dobré vůli a nevychází ze zákona. Uspokojení z této Činnosti je mu odměnou, ale pyšnit se jí nemůže, protože je to práce pro cizí klan. Dítě je také svědkem toho, jak matka dostává od svého bratra rozkazy, přijímá od něho podporu, jedná s ním s velkou úctou a sklání se před ním, jako se sklání prostý člověk před náčelníkem.

Postupně si uvědomuje, že on sám je nástupcem svého strýce a že se také stane pánem nad svými sestrami, od nichž je již nyní oddělen podle společenského tabu zakazujícího jakoukoliv intimitu. Strýc z matčiny strany je, podobně jako otec u nás, chlapci idealizován, je mu představen jako někdo, koho má uspokojit a kdo je rovněž vzorem, který má být v budoucnu napodobován.

Vidíme tedy, že mnohé z těch prvků, které činí otcovu roli v naší společnosti tolik obtížnou, jsou v Melanésii uděleny matčinu bratrovi. On má v rukou moc, on je idealizován a děti a matka jsou mu podřízeny, zatímco otec je od všech těchto nepříjemných privilegií a vlastností úplně osvobozen.

Avšak matčin bratr vnáší do života dětí nové prvky, které činí život velkolepějším, zajímavějším a lákavějším společenské ambice, tradiční slávu, hrdost na svůj rod a příbuzenstvo a příslib budoucího bohatství, moci a společenského postavení.

Je třeba si uvědomit, že ve stejné době, kdy se evropské dítě začíná orientovat v našem komplexu společenských vztahů, melanéský chlapec nebo děvče rovněž proniká do principů příbuzenství, které jsou základem jejich společenského řádu. Tyto principy přesahují intimitu rodinného života a znovu uspořádávají společenský svět dítěte, který doposud sestával z širších kruhů rodiny, dalších rodin, sousedů a vesnické komunity. Dítě nyní poznává, že musí mezi všemi těmito skupinami lidí rozlišovat dvě základní kategorie.

Jedna sestává z opravdových příbuzných - veyola. Sem patří především jeho matka, bratři a sestry, strýc z matčiny strany a všichni jejich příbuzní. To jsou lidé, kteří jsou stejné substance, stejné krve jako on sám. Muže musí poslouchat, spolupracovat s nimi a pomáhat jim při práci, ve válce a v osobních sporech. Ženy stejného klanu a příbuzenské příslušnosti jsou mu striktně zapovězeny. Druhá společenská kategorie sestává z cizinců či outsiderů tomakava.

Tak se nazývají lidé, kteří nejsou svázáni matrilineárním poutem nebo nepatří do stejného klanu. Do této skupiny spadá i otec a jeho příbuzní mužského i ženského pohlaví a také ženy, se kterými se mladý Trobrianďan může oženit nebo s nimi mít milostné pletky. Tito lidé, zvláště pak otec, mají s dítětem velmi blízký osobní kontakt, což ale zákon a morálka kmene naprosto nebere v úvahu.

Na jedné straně tak stojí vědomí identity a příbuzenství spojené se sociálními ambicemi a hrdostí, ale také s omezováním a sexuálním tabu, a na druhé straně, ve vztahu k otci a jeho příbuzným, svobodné přátelství a přirozený cit, rovněž i sexuální volnost, ale ne osobní identita nebo tradicí posvěcená pouta.

Jedná se o dobu přibližně od pěti až Šesti let do puberty. Když jsem se zabýval předchozím stadiem života dítěte, odděloval jsem úvahy o sexualitě od rozboru společenských vlivů. Totéž udělám i nyní, abych objasnil, jaký podíl vlivu má na život dítěte organismus a jaký společnost.

Období latence často zmiňuje například ve Třech pojednáních 12 Podle Freuda dochází u dětí z moderní Evropy v tomto věku k velmi zvláštnímu jevu regresi sexuality, období latence, utlumení vývoje sexuálních funkcí a pudů.

Ve Freudově schématu neuróz je období latence obzvláště důležité, protože je provázeno amnézií, jakýmsi závojem úplného zapomnění, jenž v tomto období zastírá vzpomínky na dětskou sexualitu. Stojí za povšimnutí fakt, že se k tomuto významnému a pozoruhodnému Freudovu tvrzení ostatní psychoanalytici nehlásí. Například Moll se ve svém popisu dětské sexuality velmi důkladném a kompetentním příspěvku 13 o žádném utlumení sexuálního vývoje nezmínil.

Naopak, popisuje ničím nerušený, postupný růst sexuality dítěte, křivku, jež plynule roste bez jakékoliv odchylky. Pozoruhodné je, že i sám Freud je občas na pochybách.

A tak z celého vývoje dětství nemá ve svém díle žádnou kapitolu jasně a zřetelně zasvěcenou tomuto období a na jednom nebo dvou místech se dokonce přestává přít o jeho existenci.

Během této doby zájem o neslušnosti ochabuje. Ponuré, leč lákavé barvy, jimiž sváděly, teď blednou a jsou potlačeny a zapomenuty. Zájem a energie dítěte jsou směřovány k jiným věcem. Jak vysvětlíme rozporuplnost Freudových vlastních názorů a rovněž přezíravost ostatních autorů, kteří se sexualitou zabývali, k těmto faktům?

V žádné z těchto knih však latence není probírána zvlášť. Opět se dočteme, že období latence může také opadnout, nemusí s sebou nutně nést přerušení sexuální aktivity a sexuálních zájmů v celém jejich rozsahu. Pustíme-li se do srovnávacího průzkumu různých vrstev společnosti, bez obtíží zjistíme, že u nižších vrstev, zvláště pak u rolníků, není latentní období tak výrazné. Abychom problém lépe pochopili, vraťme se do předcházejícího období dětské předpohlavní sexuality a podívejme se, jak na sebe obě období navazují.

V páté kapitole jsme se dozvěděli, že u dětí z nižších i vyšších vrstev existuje v raném věku zájem o neslušné. U rolnických dětí se však objevuje později a projevuje se trochu odlišně. Porovnejme znovu příčiny anální erotiky, jak ji Freud nazývá, u dětí z nižších a vyšších vrstev Dítě z bohaté rodiny je zpočátku pečovateli podporováno ve vykonávání přirozených funkcí a ve svém zájmu o exkrementy, avšak tato podpora náhle končí.

Chůva nebo matka, jež se do určité doby snaží dítě k úkonu podněcovat, chválí jeho rychlé provedení a ukazuje mu jeho výsledky, najednou zjistí, že se tím dítě příliš zabývá a hraje si způsobem, který dospělým připadá nečistý, který je však pro dítě naprosto přirozený.

Poté nastupuje výchovná autorita dítě dostane pohlavek, pochopí, že způsobilo pohoršení, a neslušný zájem je násilně potlačen. Dítě vyrůstá a rezervovanost, nevraživost a přetvářka zastírají přirozené funkce a činí je předmětem tajných zájmů a mystické přitažlivosti.

Ti, kteří si ze svého dětství pamatují, jak silně dítě pociťuje tuto represivní atmosféru narážek a náznaků a jak přesně chápe její význam, uznají, že kategorie neslušnosti je vytvořena dospělými.

Na základě pozorování dětí i z vlastních vzpomínek rovněž není těžké zjistit, že děti rychle a brzy pochytí Hospodářská a kulturní studia HKS -. U rolníků jsou podmínky zcela odlišné. Děti jsou poučeny o věcech týkajících se sexuality již v raném věku. Nemohou nevidět sexuální úkony rodičů a jiných příbuzných a slyší hádky, v nichž je uvedena celá řada sexuálních obscénností a technických detailů.

Přicházejí do styku s domácími zvířaty, jejichž rozmnožování je i se všemi detaily předmětem zájmu celé domácnosti a je otevřeně a podrobně komentováno. Jelikož jsou do všech těchto záležitostí přirozeně vtaženy, pociťují menší potřebu zabavovat se tajně tím, co mohou různými způsoby dělat a prožívat neskrytě. Děti z pracujících vrstev se pravděpodobně nacházejí uprostřed obou těchto extrémů.

Nemají téměř žádný kontakt se zvířaty, ale na druhé straně jsou častěji svědky postelových scén a různých řečí hodných nevěstince. Co z těchto zásadních rozdílů mezi bohatými a proletářskými dětmi vyplývá? Především neslušnost, která je u buržoazních dětí vyvolávána potlačováním přirozené zvědavosti, je u nižších tříd mnohem méně výrazná a projevuje se až později, kdy je již spojována s myšlenkami na pohlavní sexualitu. U dětí z bohatších vrstev nastupuje latentní období poté, co zájem o neslušnosti samovolně odezněl, když dítě opouští domácí péči a začíná se zabývat novými zájmy.

Tyto zájmy ho zcela pohltí, zatímco chybějící znalosti v oblasti sexuality zamezují tomu, aby pohlavní zájem nastal tak brzy. U nižších tříd přichází raná zvědavost o pohlavní záležitosti současně s příslušnými znalostmi, a vzniká tak kontinuita, nepřetržitý vývoj od raného období dětství k plně vyvinuté sexuální pubertě. Povaha sociálních vlivů společně se zmíněnými fakty způsobuje mnohem výraznější přerušení kontinuity v životě bohatých dětí.

Až do šesti let se mohly plně oddávat zábavě a najednou se musí učit a připravovat do školy. Děti rolníků již od útlého věku pomáhaly s vařením, dohlížely na mladší sourozence a staraly se o husy a ovce. V tomto období nedochází k žádnému přerušení kontinuity jejich života. Děti rolníků a proletářů tak sice projevují zájem o neslušnost dříve a jinou formou, ale ne tak skrytě. Je u nich spojen s menším pocitem viny, a tudíž je méně amorální, méně análně-erotický a více spojený se sexem.

Plynuleji a snadněji přecházejí do raných sexuálních her a období latence se u nich téměř nevyskytuje, a když, tak je mnohem méně výrazné. Tato fakta vysvětlují, proč psychoanalýza, zabývající se bohatými neurotickými lidmi, období latence objevila, zatímco Dr. Moll, který prováděl všeobecné lékařské výzkumy, si ho nepovšiml. Jestliže přece jen nastaly nějaké pochybnosti ohledně uvedených rozdílů mezi jednotlivými třídami a jejich příčin, měly by se vytratit, podíváme-li se k Melanésanům.

Tady je zcela určitě jiná situace než u našich vzdělaných vrstev. Z páté kapitoly víme, že rané dětské sexuální neslušnosti, tajné hry a zájmy se tu nevyskytují. Můžeme vlastně říci, že kategorie slušné-neslušné a cudné-necudné pro tyto děti neexistují.

Stejné příčiny, které Činí rozdíl mezi nimi slabší a méně důležitý u rolníků než u buržoazie, jsou u Melanésanů dokonce silnější a zřetelnější. U Melanésanů neexistuje žádné obecné tabu na sex a přirozené funkce nejsou zastírány, zvláště ne, jedná-li se o dítě. Musíme si uvědomit, že děti zde běhají nahaté a k vyměšovacím funkcím se stavějí přirozeně a otevřeně, že neplatí žádné obecné tabu na určité části těla nebo na celkovou nahotu. Děti mezi třetím až čtvrtým rokem si navíc začínají být vědomy takové skutečnosti, jakou je pohlavní sexualita, i toho, že se z ní brzy budou těšit stejným způsobem jako z ostatních dětských her.

Je tedy zřejmé, že rozdíl mezi těmito dvěma společnostmi vysvětlují spíše sociální faktory než biologické. Stadium, jehož průběh nyní popisuji v Melanésii odpovídá období latence u nás , je obdobím dětské samostatnosti, kdy si spolu malí chlapci a děvčata hrají v jakési mládežnické republice.

Jedním z jejich hlavních zájmů jsou právě sexuální hrátky. Do sexuálních praktik se děti v útlém věku zasvěcují buď samy mezi sebou, nebo s pomocí o trochu staršího kamaráda. Je přirozené, že v tomto věku nejsou Printed on: Není pochyb, že v těchto hrách převažuje to, co by Freud nazval pohlavním zájmem, a že jsou do velké míry určovány touhou napodobit jednání a zájmy starších dětí a dospělých. U bohatých dětí z Evropy toto období téměř neexistuje a jen v malé míře se objevuje u rolníků a proletářů.

Domorodci často mluví o tomto druhu dětské zábavy jako o zábavné souloži mwaygini kwayta nebo také o hře na manželství. Nesmíme se domnívat, že všechny hry jsou sexuální povahy. Mnoho z nich se tímto směrem vůbec neubírá. Existují však jisté zábavy malých dětí, ve kterých sex převládá. Melanéské děti mají rády hru na manžela a manželku. Chlapec a dívka si postaví malé přístřeší a nazvou je svým domovem. Tam jako přijmou role manžela a manželky, k čemuž patří to nejdůležitější sexuální spojení.

Jindy se vypraví skupina dětí na piknik, kde zábava sestává z hodování, bojování a milování se. Občas jako provedou obřadní výměnný obchod, který je pak zakončen sexuálními aktivitami. Samotné smyslné potěšení je zřejmě plně neuspokojí. V takových složitějších hrách musí být obohaceno romantickými prvky a představivostí.

EROTICKE VIDEO DELLAI TWINS